Jiří + Marek - zase dokonalé! Nádhera!

živote mám tě rád, ať už jsem zlobil a zkoušel lhát

a nebo slzy smíchu stíral z tváře

když četl jsem první strany slabkáře

 

 

a i když stopy setřel čas...má paměť je jako kalamář...

mám z týhle skvělý básně ambivaletní pocity. Jakože dost času to řešit a zároveň možná už dávno vyřešeno, když nám bylo pět nebo šest..(mluvím za sebe)

 Na každej pád jsem se tady u toho textu zastavil na delší dobu než u jiných.

 

 Někdy se cesty prapodivně kříží

někdy se zase zcela míjejí

viny a tresty - kdo se neohlíží

marně pak pase po své naději

 

 Někdy se v mlze obzor zcela ztrácí

Jít po své trase - hledat obrysy

Může nás mrzet, že nejsme jak ptáci

letí si zdá se, někam "do kdysi"

 

 Někdy nám přijde, že je cesta smytá

nevede nikam, člověk se pak zmítá

v pocitech zmatku, v poutech nejistot

 

 Ona však vede, každý krok se sčítá

nepřestat věřit, to je realita

možná je jedním Bůh i Mefisto...

 

 

Děkuji, že jste přišli, četli a přidali vlídné slovo.

tiež som si dobre vsadil

Soulad obsahu a formy dělá z básně opravdový zážitek. U tebe sázka na jistotu.