na mužsky černém plese
chlemtá vodu
bůh Cernunnos
lovecká sezóna se stopou chorovodu
/prokletá dvojčata Ábel a Kain potřebují čisté plenky/
na bílém sofa leží žena s výstřední rtěnkou
per huba leští ňadra s labutěnkou
a kopretiny s klavírní impresí
pózují s tupě těžkou vůní
chaluhy čtyřmilenců se vyjímají v tůni
chce se mi tančit s růžencem zpovědníků
mám
rudá křídla
plná plachých díků...
Léta Páně 2016, dne 5.3. věnováno autorem
básněnka
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejdřív jsem chtěla napsat, že je znepokojivá, ale ten pocit je daleko silnější. Krev patří do žil a ne na křídla...ach jo. Drásavá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvá rudá křídla
plná plachých díků
odpočívají kdesi
na rovníku
a vstřebávají
horkost pro
vášnivé noci
na elixír fantazie
co nejistotu skryje
a oděje se
do prostého hávu
nesmrtelnosti
který naše srdce
vlídně pohostí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
to víš, sto lidí sto kapes...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
je zřejmé, že jsi mi neporozuměla zcela milá básněnko, ale není to ani tak o tom
"unášet se vlnou - v pohodě
vlny jsou zakaždé - o vodě"
tj. podle mýho, že si tu báseň sebereš jako kámen dáš si ji do kapsy (jako čtenář) a nebo ten kámen tě trochu zaujme, a necháš ho tam.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
milej live...to ani myslím není třeba, je to rychlost pocitů, z jedné životní situace, prostě se nech jimi jen unášet bez mistra gůgla 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak tomuhle textu nerozumím ani "zblagu", no možná (určitě) to bude moji natvrdlostí Jak to říct? Jedna z básní, co pro pochopení vyžaduje googl. A nejsem si jistej, jestli to je dobře. Možná jo, ale já si tu práci nedám. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Čtyřmilenci-voyeuři
rozzáří se, až se zšeří.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
až přineseš mi domů kmín, upeču slané rohlíčky a těmi tě, milý Jiří, nakrmím
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ne, nepleteš se s kněžkou
za každou rovnoběžkou
bývá dravčí křídlo
když sládne den a noc si chlemtá obětiny
pak šednou všechny stíny...
a dobré bývá bydlo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
že tančíš se mnou?
ve víru vidím valkýru
tu válečnici plnou manýrů
a v březnu začíná prý kvést
láska i něha
nechat se tak svést...
jsou jistě poupata
a taky jabloňové sady
nemrznu
choulím se
v náruči krásné vřavy
a jistojistě mívám hlad
proto si chodím tančívat...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
znám pochybnosti, posměch, chválu
zahnuté konce integrálu
znám chemii co čistí dřez
šroub, majzl, vrták, nebozez
znám dlažební kostky váhu
kotevních lan pevnost v tahu
u Alberta najdu kmín
i básně znám, jimž rozumím
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
máš dravčí křídla
Cernunnova kněžko
když půlnoc sládne
a měsíc srká stíny
nemožné ihned
zázrak do hodiny
per huba lehce
u srdce však těžko
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...to jenom striga s valkýrou si padly do náručí
choulit se a mrznout je jaro odnaučí
otevírají se poupata i divčí klíny
odpuštěny jsou snad všechny naše viny
snad...odpuštěny jsou
|
|
