|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
K nebi čelem
Psáno minulé léto, jednoho horkého dne...
Den sahal k nebi čelem,
slunce bíle žhnulo,
a cosi dotýkalo se nohama pichlavé trávy,
ne větší než lidská dlaň,
tančící roj včel,
prašný vír když běží plání
od neohraničena, až kam šlo dohlédnout...
Ta věc si hrála - mihotala se samotou,
prchavý stín nekonečné skutečnosti,
bušící srdce nesmírně jemného něčeho,
čeho si nelze nevšimnout...
Žhavý dech prolomil závoru očí,
zaplavil úzké srdce, obnovil ochablé údy,
zmizel pocit únavných abstrakcí,
proudy zředěných slov uvadlého bytí...
Zůstat jen sám sobě záhadou.
Člověka zmocnilo se neodolatelné opojení,
a zároveň úzkost - nejasný pocit,
spojená tresť všeho zla i všeho dobrého,
chtěl změřit své síly s úplnou a divokou Existencí.
Volal jsi mne?
-
Léta Páně 2016, dne 10.3. věnováno autorem
Helen
|
|
|
|
|
|
|
|
Milé Dagmaro a Anno Marie, mám velkou radost z vašeho zastavení, moc, moc mě těší.
Děkuji, s pokorou  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vtáhlo mne to do léta, tak, že cítím i tu vůni trávy ...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
spojená tresť všeho zla i všeho dobrého je každodenní život, který nás volá k účasti
díky Helen za výstižný obraz
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milá Doto, i Tobě s pokorou děkuji. Mám radost z Tvého zastaveni, moc mě těší, je pro mne povzbuzením.
Přiznám se, nedělala jsem si s textem příliš naději, děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milá Básněnečko, je mi velmi milé Tvoje zastavení, ze srdce Ti děkuji.
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Taky mě nejvíc lapilo tvé „zůstat jen sám sobě záhadou". Baví mě tvé zamýšlení o všem, co je pod povrchem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
atmosféra tajemná i jemná...jmenná Existencí lásky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, Tesso, Doremifo,
ze srdce děkuji, s velkou pokorou.
A jasně, mám obrovskou radost, jestli text alespoň po kratičký okamžik ve vašich představách ožil...
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
..."Zůstat jen sám sobě záhadou." A kdyby tam nebylo už nic jiného. Tahle věta za to stála! Jenže, ono tam je jiného a dobrého jiného. Báseň má schopnos vykouzlit autentický dojem horkého dne. A ten, spolu se zneklidňujícím pocitem kdesi na rozhraní štěstí a úzkosti stát se pak nezapomenutelným.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Báseň mě dokonale vtáhla nejen do atmosféry toho letního dne, ale i do pocitu onoho opojení, a tak jen natahuju uši, jestli snad nezaslechnu echo vzdáleného hlasu, abych se rovněž mohla zeptat: Volal jsi mne?
Meditativní text.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...nelze si nevšimnout
pocitu, zahrnujícího nedohlédnutelnost
a přesto k jeho uchopení
stačí lidská dlaň
*
|
|
|
|
