LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

z ulice

o životě, o lidech a nelidech... bez domova i bez páteře

Snad se to hodí do poezie, snažil jsem se zapracovat malililinkatý závan vazby. Ale fakt mikro málo, jinak volně

hlad a brunátný otisk alkoholu
v zarostlé tváři

šaty s vůní potu a ...
igelitky plné naděje
jediné co ještě má

prošel okolo ve snaze
domoci se pár drobných
vrávoral, pak upadl na zem
odněkud ozval se dávivý smích

temné to dítko s cigaretou
a ještě tmavším kamarádem
za břicho se v křeči popadají
snad koupili něco zkaženého
za důchod a socku co štědře mají

muž ten vstal bez ohlédnutí
strachy třásl se, možná zimou
pomalým krokem modlil se k zítřku
a z oka ukápla odevzdanost

Léta Páně 2016, dne 15.3. věnováno autorem Marcone

Kategorie: Poezie


	1.4.2016 \| 18:46 Anna Marie

			Napsáno životem, opravdu dobrá ...

	17.3.2016 \| 20:10 livebet

			mě se tenhle syrovej text libí, jen mám bohužel silnej pocit, "že těžko pochopí, kdo neochutnal"

	17.3.2016 \| 1:48 Špáďa

			Komu slouží vesta nuzná? // Nocleh s louží ve stanu zná. // Bezmódovec.

	15.3.2016 \| 11:53 Tessa

			Líbí se mi tenhle text. jsi, Marcone, dobrý pozorovatel života a umíš dát viděnému sympatickou poetickou formu. Přesto mi zní jaksi vypadává ta předposlední sloka. Já vím (teda spíš tuším), že se to tak opravdu stalo, přesto mi přijde, že vypuštěním té sloky ( a není to rozhodně z důvodu nějaké rasové korektnosti!) a ponecháním na čtenářově představivosti ohledně toho dávivého smíchu by se nic nezkazilo. Ale bez ohledu na tuto drobnosti nabývám jistoty, že se tvoje texty hodně posunuly za poslední rok, od takových těch impulsivních a nesourodných náčrtů směrem k poezii všedního dne.

	15.3.2016 \| 9:23 Dota Slunská

			I tenhle svět vytváříme. A pořád nejvíc ten svůj.