Poledne vázne
zdánlivě liduprázdné
v neděli
okenní tabulky
zlomené na půlky
seděli
v zákrytu kupolí
na mědi upolín
/přinesl ho pro ni/
průčelím pučely
výhledy v květen
přestal dělat gesta k větě
jež zněla jak když vystřelí
přizval svědky
letky zhoufovaných mraků
jež jí uléhaly na přeliv
pak! tam
kde se směry rozcházejí
co to děláš? co to děláš?
raději se nezeptám
jen zadoufám
ví to! ví?
že země jsou hřbitovy
nejen pro sny
že země jsou
i klasy prosný
|
|
|
|
|
|
|
|
to su ráda, že jsem se sem konečně zas dostala..
v kupoli z mědi
tiše si sedím
pročítám slůvka
co na podkůvkách
uvízla kobylkám.. lučním
tiše čtu a krásou tučním  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Směry se rozcházejí
tam kde schází souznění
ale i se scházejí
tam kde vnímáš naději
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Všem vám vřelé díky, čtenáři, vaše ohlasy mě potěšily. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hezky se mi čwtla, líbí se mi moc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Četla jsem ji několikrát, ty okenní tabulky zlomené na půlky, vybavilo se mi malé okno v naší chalupě a za ním táta, to okno bylo vlastně jeho oko do světa, a pak ta poslední sloka, krása.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Překrásná poezie, s citem a obrazy pro fantazii...
Děkuji, Doto, že mohu číst, velmi mne těší  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pozdrav neľen ďakovný.
Za ty chvíle radosti se studiem tvých her významově-slovních a dalších skrytých...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
moc pěkná věc, i přes fakt, že při čtení se mi vybavilo cosi dávnýho a pěknýho... a ten
závěr mi to "trochu zkazil" (to vybavení) Dobře mi tak  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Polední lední
stín sám sebe stíná
poslední, sedni
hody na hodinách...
Líbí se mi Tvá hravost, Doto - a cit pro jazyk i slovo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...je radost číst Tvé verše, když slova jsou mazlená.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vypadá hravě, ale co na srdci, to v hlavě...dělá se, že neví, ale ví...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Jiří, za krásný doplněk. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky Tesso. Vždycky obdivuju, jak dokážete vyveršovat krátký komentář, do kterého se vejde jako do celé básně. Ty jsi jednou z těch, která to hravě ovládá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kdo nasype mi klasy prosa
až jednou budu skřivanem
a já jím budu!
půjdeš bosa
dosud nerozkvetlým dnem
zpěv. který byl nedozpíván
sladce lehkým hřitovem
jen ty a skřivan
s křídly albatrosa
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
klas prosný
(od slova prosit)
jak touhy
pochytané do sít
a nikdy jalové
když procitají zrána
či snad je hřbitovem
zem slovem obtěžkaná?
Krásná báseň, hra s rýmy i obrazy. Ta první sloka mě dostala, i ta závěrečná, a celé proteplilo mi to dnešní pošmourný den. Díky.
|
|
