|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Dušičková
V olověném nebi zabalené dny
Nehledej v mokrém listí stopy
Světýlka v mlze blikající
když déšť je jemně z křížů kropí
Na náhrobcích si můžeš číst
o těch co dávno nejsou s námi
Obracíš zkřehlým prstem list
a roztrhneš ho vzpomínkami
V nich opět brouzdáme se spolu
Hřeješ mi ruku v teplé dlani
a sochy smutně rozpláčou se
že nedokážou plnit přání
Léta Páně 2012, dne 30.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|
|
|
koukám, další vzpomínkově dušičková - a ta mi, narozdíl od té, co jsme pod ní debatovaly včera, sedla.
a pro mne stejnej kousek, jako livebet a k němu i ty sochy, protože hřbitovní sochy, to já ráda.
tahle báseň má pro mne i jinej podtext, kvůli té atmosféře, kterou jsi mezi vzpomínkama s osobní investicí taky vložila - moc pěkně se prochází po starých hřbitovech, pro ten klid tam ráda zajdu občas jen tak, s fotoaparátem... a co teprve staré židovské hřbitovy, to je mnohdy nádhera!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Obracíš zkřehlým prstem list
a roztrhneš ho vzpomínkami
tohle jsi vyjádřila dokonale. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tahle patří tátovi, psala jsem ji před čtyřmi roky, tehdy to bylo 45 let, co odešel...takže...
Dík za zveřejnění a komentář.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejsou to světla svíček, ale vzpomínek, co prozařuje tento čas.
A dokud se v nich mihotají ti, kteří už nejsou, pak neodešli...
|
|
|
|
