|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Beznaděj
Kde končí radost, vitalita
dno studánky neláká: Ber!
Němý pták nad lánem žita
při cestě, jíž chybí směr,
kdy apatie přivře dveře
za vírou prchlou do končin
a v hříchu temné atmosféře
budoucnost číhá na zločin
To žití drama ztrácí děj...
Pro depresio - Beznaděj
Změň slávy vavřín za trny,
nač metál, bezcený je kov
a popel snů tvých stříbrný
na závoj nesmířených vdov
To černý bez přestal kvést bíle
u vratkých mostů přes újezdy
a Měsíc, lhář, provinile
v křivé dráhy láká hvězdy
Jen zítřek radí: Již se vzdej
džinu z lahve Beznaděj
Vždyť dával jsi když jiní berou
v tyto strastiplné dny,
závěs chvěl se pod sekerou
a sonograf byl bezradný
než Boží jsi potkal Matku
na poslední strmé míli
Lék víry je bez doplatku!
Černý bez zas květ má bílý
tak orej, sklízej, znova sej
v úhor, kde rostla Beznaděj
*
Léta Páně 2016, dne 5.4. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík, Blanko, za procítěné verše, křísící naději.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ve zmaru, v kterém mře i vzdech,
pracuje mocná síla,
schraňuje jaro v pupenech
a trosky srdcí sbírá.
Cestu si razí k světlu vzhůru
dere se vpřed a nezná strach
prolomí led i tvrdou kůru
vzkřísí, co leží na márách.
Ze zrady v hloubi duše vryté
tomu, kdo nevyhrává,
z iluzí ztracených a bitev,
jak Fénix znovu vstává.
Naděje, která neumírá
něžnými prsty slzy stírá ....
I na tvém hrobě po létech
ještě jak kytka rozkvete!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z Beznaděje vitalita // byla mi teď do žil vlita.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Marku
za bohaté rozvinuhí tématu v perfektním provenení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lajko, Ivo,
děkuji za přítup a pochopení a věřte, že naděje je silnější než beznaděj.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Beznaděj má sílu, nejen jako slovo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdy připadám si na dně
s tím, že uvnitř vše mě svírá
pozvolna a nenápadně
Uzdravuje pouze víra
Zuří války, všude síra
Cum spiro spero, morituri
Někdy se ozvou hlasy shůry
Jindy ale mlčí lyra
to když tmou letí noční můry
Naděje prý neumírá
Mnohdy nelze vidět kladně
vílu ani bohatýra
Možná spolu tančí ladně
peklo se však otevírá
V Sýrii se život stírá
tak jako lino staré důry
Vždyť na vše máme procedury
Chybí nám jen láska, mír a
cesta a také cíl té túry
Naděje prý neumírá
Hlavní je prý myslit řádně
tomu mysl se však vzpírá
Někdy tóny znějí zrádně
To když v duši zeje díra
Když se světlo neprodírá
Namísto chleba pro pandury
půjdem asi jménem stvůry
Zachvátí nás blata širá
Tak strašidelně visí šňůry
Naděje prý neumírá
Když krouží supi, víří chmury
A nohy přijdou o femury
Těžko potkat kavalíra
Alespoň scvětlo najde kůry
Naděje prý neumírá
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ako vždy super  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdy nastanou situace, které píší verše...
naštěstí dokáží napsat i tu poslední sloku.
Děkuji, Hanko.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, tohle je silné, jde to až do morku kostí. Skvělé verše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík, Anno M. za pohled i z jiné strany.
Každá tvůrčí činnost může být berlou podpory ve strži pádu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, ta poslední sloka, také oráme, sejem a sklízíme a ne v přeneseném slova smyslu,
však zemědělství bito je a ceny bez rozmyslu ...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...a vrací se naděje, Helen.
Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, velmi mě oslovila poslední sloka Tvé básně, nesmírně moc... ano, orej, sklízej, znova sej, neboť, být oráčem znamená také cítit, že s každým semenem, jež zaseje, ukrývá poklad...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
I já děkuji, Dori,
za pochopení. Lék na beznaděj v žádné lékárně nekoupíš...
*
|
|
|
|
