|
Vášeň
Dveře se otevřely a závan větru vnesl do místnosti vůni, již vzápětí přehlušil pozdrav.
Tak už je tady, nová kolegyně.
Vstanu, pozdravím a podávám ruku. Pohled mi automaticky sjel od obřího dmoucího se výstřihu na tu její, kde na každém prstu, snad kromě palce, trůnil poctivý prsten. Celé umělecké dílo korunovaly krvavě rudé nehty, za které by se nemusel stydět ani Drákula. Všimla jsem si, že má ruka byla podrobena stejnému rozboru a dáma znechuceně ohrnula pro změnu fialové rty. Neprošla, asi, blesklo mi hlavou a nabrala jsem zpátečku do bezpečí stolu, pod ochranné křídlo monitoru. Vtom začal zvonit telefon. Paní začala usilovně hrabat v kabelce a najednou slyším pištivý hlas: „Kde je to moje miminko?“ Jaké miminko? Aha, to bude asi ten mobil, došlo mi vzápětí. A bylo hůř. Paní papkala mňamky a papáníčka, papkala pořád, načež ji bolelo bříško. Když nepapkala, tak volala Pepánkovi. Nabyla jsem dojmu, že jsem o něco ošizena. Všichni papkají mňamky, jen u nás se snídá, obědvá a večeří. A ještě ke všemu normální jídlo. Nikdo se mi nedívá do výstřihu, možná proto, že žádný nemám. A i kdybych měla, tak zase nemám ta prsa do výstřihu. Bezvýchodná situace. A mělo být ještě hůř. Na řadu přišel intim sprej Vášeň. Nečekán nezván rozrazil dveře i se svou hrdě vonící majitelkou. Vyvolal ve mně tak vášnivou odezvu, že jsem nemohla zastavit dusivý kašel. Zmínila jsem nenápadně, že v místnosti něco páchne, jako kdyby po insekticidu a dráždí průdušky. Odezva nebyla žádná, paní asi dočasně ohluchla. Myslím, že pochopila, ale … Druhý den se divadlo opakovalo a v poledne se ještě přestříkla. Vypadala tak nějak spokojeně, můj kašel asi zaujal, že by masochistka? Vášeň si hrdě seděla na poličce a já nabyla dojmu, že se na mne škodolibě usmívá. V nouzi nejvyšší přišel nápad. Po odchodu paní se lahvička přestěhovala do mé dlaně, načež jsem pustila do dřezu v kuchyňce proud vody. „Tak, kamarádko, a předveď se.“ Zmáčkla jsem trysku a zodpovědně vystříkala do výlevky všechnu vášeň dne. „A ani to nebolelo, viď,“ schlíplá lahvička putovala na polici a já s úsměvem vyšla ven. Další ráno byl den D, alespoň pro mne. Co bude? A že bylo. Intim sprej putoval z čestného místa k majitelce, ta zdvihla ruku a sssss, lahvička neochotně vyplivla poslední slinu a ta se bezmocně plazila dolů. Paní se v obličeji mihl přihlouplý výraz údivu, zatřepala a zmáčkla znovu. Nic, už ani nezasyčel. Zajela jsem za monitor jako úhoř a pilně pracovala, jenom rty pocukávaly v němém smíchu. Kdo vyhrál? Nevím, vášně se vytratily, z miminka se vyklubal telefon a snad se blýská na ty lepší časy.
Léta Páně 2016, dne 11.4. věnováno autorem
Anna Marie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
, jen tak dál! (akorát mě ze začátku trochu zmátl stejný název jako u básně)
Já jsem skeptik. Aby nebylo fajn jen do příští návštěvy drogerie.