Vystihl přesně rukou neomylnou, já, když se mi něco povede a jsem šťastná, tak říkám, že závidím sama sobě. Zrovna v tomto týdnu mi kolega zootechnik ukazoval na mobu foto krávy, krasavice, a pořád mudroval, na co ji ta dotyčná paní má ... až jsem mu řekla, ty závidíš, a on se na mne tak upřímně podíval a řekl, závidím.

A v ten moment mne to tak dojalo, že bych mu tu krávu z fleku koupila...

No a pak je ta štiplavá ubohá závist, co člověka každý den něčím bodne, děláte, že to neslyšíte, ale to píchnutí tam je a časem zjistíte, že je tam rána, která krvácí ...

 

závist mnoho podob má

záleží na tom jak ji seješ

dilematu podobná

zároveň závidíš i přeješ

 

Navodila jsi mi dvě písničky, Naďu Urbánkovou a Arakain. Pustil jsem si nakonec tu druhou v uriášským originale, i když v jejich textu o tu závist nejde. Jo klikatě je od čtení k dění

 

https://www.youtube.com/watch?v=YXUXlX1Jbdk

To samé napadlo i mne
jenže
ta fotka sochy co jsem měla
byla zasněžená ... :)

 

Bezva epitaf. Zvlášť dobře by se vyjímal na náhrobku z většiny pokrytém lišejníkem

No jo, závistivcům vážně není co závidět...

 

Dobře epigramaticky zpracované téma.Palec nahoru.

Děkuji za uvedení,

 

z té básně moudro věků kouká, hladíc jak rozkvetlá louka ...

 

Pod pláštěm lásky schovaná
had nenávisti kol těla 
piedestal věků a stařena 
v sochu neřesti zhmotněla ...