ano, vím to... tedy spíš - teď už vím, co jsem tušila ;-)

Dík. Jsem vděčná i za výhrady, pokud jsou napsány upřímně se snahou pomoci a ne z nějakých mně prapodivných důvodů, které pouze "tuším".
Naštěstí už jsem ve věku, kdy dokáži rozlišit podstatné od nepodstatného :-)

tvoje vnímanie ako také mi je veľmi blízke...
ty to určite vieš...
práve preto tvoje dielka chutnám myšlienkou...
o forme sa s tebou baviť nemusím, pretože už dávno som pochopil a rešpektujem... podobne ako rešpektujem klasiku u JC seniora...
vnímam poéziu podobne ako to napísala Dota...

Špáďo, děkuji za zamyšlení, komentář.
Jsem ráda, že alespoň někdo to "vidí" stejně jako já :-)
Jeden můj velmi dobrý učitel mi kdysi řekl, že člověk může pravidlo porušit, pokud ví, že jej porušuje a má k tomu důvod.

Odhlédnu od diskuzí a názorů výše a popíšu svůj bezprostřední pocit po prvním přečtení:

Silně působící osobní zpověď citlivé duše. Byť zpověď smutná, tak i tu mou hladící.

Jediné místo, kde rytmicky plynulé čtení zadrhává, je přetržení taktu (ve srovnání s veršem předchozím) ve verši:
Dívám se na svě-/-týlko svíčky

K použití gramatických rýmů:
V básni, kde se vyskytují i jiné kvalitní rýmy, mi jejich občasné použití nevadí, úroveň básně ani autora nesnižují. A někdy jsou téměř nevyhnutelné, důvodů může být více (osobní, technické...). Nakonec ani pera excelentních básníků jich nejsou prosta.

Pro mě rozhodně víc než jen nadprůměrně kvalitní blogovsko-deníčkovská básnička, klidně i do sbírečky... Každý holt tu optiku máme nastavenu jinak, což je jedině dobře, jinak bychom se ani k žádným diskusím nedobrali...

Mě tvoje věci oslovují, rozhodně se neustrnuji na jednu formu, na to mě poezie příliš baví. Její širokospekrálnost a také originalita. A neodvíjí se to od toho, jak kdo osobně píšeme, každého nás múzy přepadají jednoduše jinak. :)

Jiří. pokud zneguji NIC - vyjde mi přece Něco a to Něco je Láska s velkým L a to je pro mě v podstatě synonymum pro Boha... Dík za komentář a návštěvu :-)

Snad jsem si chtěl i zaveršovat, jak bývá někdy mým zlozvykem. Po přečtení předcházejících komentářů se ale pozastavím nad formou básně. Nejsem vzdělaný literát, tak nevím, zda se někde říká něco o souladu formy a obsahu. Já takový soulad považuji za významný a snažím se tak i psát. A právě v této básní, kde pro mě je dominantní slovo NIC, mi příjde adekvátní ta zjednodušená forma rytmická i rýmová.
S vlastním obsahem se ztotožním jen částečně. Věřím na Lásku a na NĚCO...

Midi, nešlo o odvolání - je u toho úsměv. Tudíž je to jen odkaz na to, že to, co se jednomu líbí, druhý třeba odsoudí... netřeba se v tom dál pitvat.

Nebudu psát dlouhý rozbor, proč mě tenhle text neoslovil.
Vidím to asi jako Cinda.
... a neodpustím si drobnou poznámku: odvolávat se na Písmák a kladné hodnocení na něm, je bezpředmětné. Připomeňme si hodně fousaté "hic Rhodus, hic salta".

Doto, rozumím, přesto v tomto případě tento text nechám tak jak je.
Vlastně mě překvapuje, že zrovna Tobě se líbí i poselství, protože je tak "dětsky" polopatistické :-) dík.

Věřit na nic by bylo skoro cynické. Schopnost lásky je dar, který nás dokáže posilovat, i když s sebou nese slabiny. Líbí se mi, jak jsi to vyjádřila, poselství je prvořadé. Třebaže básník by mohl vdýchnout veršům právě to, co ztvárnění myšlenky odliší od běžné dikce. A nemusí to být nijak komplikované. To, co zmínila Marta o rýmu první strofy ale cítím i já, nemůžu si pomoct a myslím si, že harmonizace výše zmíněného rýmu by textu dodala tvář básně.

Cindo, to co Tobě připadá jako neumělé, dostalo na Písmáku i Výběr :-) Tudíž beru Tvůj názor (i když mé NIC negací dostává smysl opačný.. ) Mé psaní je často "dětsky" jednoduché...a takové i zůstane. Dík za návštěvu.

tak z jiného úhlu, pokud odhlédnu od teorie a techniky a soustředím se na svůj čtenářský dojem, pak tedy za mě taky tentokrát ne.
krom toho vypíchnutého velkého nic (které by čtenář určitě pochopil i bez verzálek) mě to při čtení taky neoslovilo a překvapilo mě po přečtení básně, kterou jsem tipla na nějaký školácký prvopočin, že je pod ním podepsaná zkušená autorka.
jako člověk můžu sebevíc chápat pocity a potřeby, které k tomuto psaní vedly, jako čtenář však řeknu - deníková nabo blogová básnička ano, ale poezie tentokrát ne.

Pokud hodnotíš texty jen touto optikou, nedá se nic dělat, je to Tvá věc.

kľudne aj druhýkrát, Marcela
..to len aby si vedela, prečo "rozladilo"