Myslíš? A nevedl by jen tu polemiku? ;-)

řeky jsou pomníky, souhlasím. I tůně zapomnění (jak psal Ota Pavel).

 "Dobrá báseň k zamyšlení

 Co mohlo být, je i není"

 

(Descartes by mi za to asi nakopal do ..)

Špáďo, to by samozřejmě mohl. Kdybych byl sněhulákem, tak bych si přál, aby mne na onen svět odvedlo právě slunce. Proměnil bych se v pramen a živí by tak k mému hrobu chodili s nataženými dlaněmi a hrníčky...

Předehra jakékoliv nové existence asi ani jiná, než fascinující, být nemůže a úplně nejvíc nejzajímavější mi na ní připadá ta spontánní bezdůvodnost.
 

Ano, vždyť je půvabná a inspirativní ostatně jako cokoliv rodu ženského.  :-)

Neklást zbytečné otázky je umění, které si člověk asi musí osvojit.

Hezká předmluva.

Taková fyzikální :-)

a běží...

Tak se stal prostor řekou bez hranic,

nebo naopak?

Neptat se!

*