Nastavit zrcadlo je dobré, děkuji, já si toho vážím, všechno lepší, než lhostejné mlčení.

Já nad tím hávem taky dumala, ta puška je černá, stará, oblýskaná a ošoupaná a já pořád nevěděla, jak to tam dostat. A je pravda, že je to fádní, dost často používaný výraz, vidím to tam...nesmím požívat slova, co mi naskáčí do hlavy jako první, bývají to asi často klišé a hledat jiná, je to tak...

Dlouho jsem tu nebyl a tak nechci hned otravovat, ale s touhle věcí mám jeden zásadní problém, kterej se vyskytuje na každým kroku: slovosled...

Proč: hávu ošoupaném

         silou dravou

         potůček krvavý

Je to nepřirozený a cítím z toho jen snahu o pocit poetičnosti nebo berličku pro dosažení rýmu (spíše to první).

Přese je: ošoupaném hávu, dravou silou, krvavý potůček... a ne naopak.

Setkávám se s tím často a vždy mně to vadí a ruší. Dle mého názoru musí být poezie psána přirozeným jazykem a navíc jazykem soudobým. Používáním různých archaismů nebo přeoráním přirozeného slovosledu se text poezií nestává...

Všiml jsem si, že tady není kritika u textu zrovna častá, ale nemyslím to zle. Tak snad neublíži :-)

 

http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/divadelni-hry/tennessee-williams-kocka-rozpalene-plechove-strese

černá kočka přes silnici

(doma říkají jí Mici)

prohání ji černý pes

zachytil ho mercedes

 

ponaučení je zjevné:

honíš kočky? tak ne černé!

 

Vyhmátla rukou neomylnou...není jen o těch mých dvou černých krasavicích, místy drhne a klopýtá, tak jako můj život. Kdybych ji uhladila, už by to nebyla ona ani já.

A děkuji :)

Zvláštní rytmická asymetrie. Nevím, jestli záměrná či nikoli, protože v některých strofách je rytmus dokonalý, v jiných až dráždivě kolísá. Působí to na mě jako obrovský kontrast a onen nesoulad mě ruší. Nicméně právě ty dvě rytmicky propracované strofy považuji i významově za nejsilnější a poměrně zdařilé.