|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
ve chvílích kdy se plyšový kozoroh mění ve vlkodava
Vracím jí úsměv a otázku prostrkuji zábranou aby nespadla na zem Jsou to ty chvíle kdy se jizvy mění v rány a ani čas je nedovede skrýt v šedivých vlasech
Jaké je pohladit ježka ve chvíli kdy se plyšový kozoroh změnil ve vlkodava?
Bylo to dobré? Ptám se Ano - koníčkovi chutnalo a mával tou…
Hřívou? Nabízím správný výraz za úsměv
Dejte jí ho zítra s sebou ať opatrně našlapuje plyšovými kopýtky i po přikrývce v léčebně dlouhodobě nemocných…
Léta Páně 2012, dne 13.11. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|

|
|
Midi, dík...máš pravdu, někdy je některé básně zbytečné komentovat. Tuhle mám ráda. když ji čtu, cítím na dlani i toho "ježka" :-) Je to zvláštní pocit...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Hodně dobrá momentka ze života. Působivé... když to přirovnám k dobrýmu kinematografu, tak je to právě ten kus filmu, kdy člověk tiše sedí a kouká a nic víc není zapotřebí. A na konci v nás něco zůstane.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
to mě opravdu těší...dík.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
rád si ťa čítam Marcela...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
maaty - děkuji
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pre mňa super poetika-nezaťažená vlastným egom, čo sa vlastne v tej psychohygiene danej na papier deje-takto podľa mňa má vyzerať báseň-odkaz,nežnosť, pohladenie-/aj keď tí kozorohovia , muži-mi moc ako astrologické znamenie nesedia :)-žartujem/-viem o čom to je-viem, že ten súcit sa dá ťažko vyjadriť, aby "nevydieral"-nie nevydiera-ukazuje , že autor sa zameriava na to čo nie je ovplyvnené len a len svojim ja/no, ja to tiež robím, som ego, priznávam,väčšinou píšem o svojich prežitiach/-a o to viac oceňujem-to je umenie nezaťažené vlastným bytím-dobrá práca
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Cindo, ten příběh nese právě v tom závěru důležitou informaci...přesun z akutního lůžka tam, kde už moc naděje není... ve chvíli, kdy se kozoroh změní ve vlkodava moc cest nezbývá...tak alespoň mít sebou ten plyšový doprovod...dík za návštěvu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
celý napsaný tak, že zaleze pod kůži, bez zbytečnejch rekvizit a kulis, prostě lidskej text s poetickym kouzlem. to kouzlo mi plyšovej kozoroh odnesl až v závěru, pro mne až zbytečnou "vysvětlivkou" lokace, kde se příběh stal. bez téhle navigace by ve mně dozníval určitě déle. jinej čtenář zas třeba podotkne, že ta přeměna kozoroha na vlkodlaka je tímhle střihem právě schválně dokončená, kdoví... (každej jsme jinej a až mě zaráží, že to máme většinou se Sendy podobně nastavený - pane, nebudem my bráchové?)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Víš, Sendy, když ty mé básničky jsou v podstatě příběhy a já tu paní mám znova před očima, kdykoliv tu básničku čtu. Vyšla už i tiskem, proto je to její konečný tvar a i když vím, že se zase najdou výhrady, nebudu ji měnit. Ta LDNka k ní patří. Dík za zveřejnění i komentář.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Schvalovala jsem a musela jsem odběhnout za prací. To jen na vysvětlenou, kde se zatoulal adminský koment. :) Škoda toho explicitního závěru, jako čtenář bych i bez něj pochopila. :) Ale jinak - až po tu LDN - je to na dřeň jdoucí, leč prosto citového vyděračství, ke kterému je tak snadné sklouznout v tomto typu básniček. Jo, takhle tě můžu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Dík za zveřejnění ... i milý komentář.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Citlivě podané co život navane
|
|
|
|