|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Hravost, toť jediná zbraň snad
Když se někdy nedaří,
jak se dařit má,
dál má úsměv na tváři
ten, kdo hrát si zná...
Já mívám někdy období,
kdy starostí mých tíž
chvilku na mne nepůsobí
a jsem zas nebi blíž!
V té chvíli hravý zdám se tak,
až těžko uvěřit,
že jindy čelo kryje mrak,
a úsměv bývá skryt.
Hravost, toť jediná zbraň snad,
když duši zakryl stín,
člověk se snaží usmívat
a zas se poprat s tím!
Léta Páně 2016, dne 28.4. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji Jiřímu za opravu, teď už se to rýmuje jak má...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, ten výrok se propíral zrovna teď někde jinde i bez decentní trojtečky... Jinak máš pravdu s těmi námitkami, původně tam bylo Hravost zbraň jediná je snad, pak jsem to začal překopávat a nevšiml si toho, že jsem si to rozhodil...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kdo si hraje nezlobí
když máš blbé období
buď jako ta popelka
práce šlechtí člověka :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když se nedaří, pomáhá každému něco jiného. Mně například výrok: když nejde o život , jde o... (poslední slovo si jistě hravě doplníš sám).
Pokud jde o tento text, doporučovala bych méně hravosti a více máknout - v první sloce je rozhozený rytmus, ve druhé stojí hned za sebou kryje- skryt, ve třetí sloce jsi odskočil z rýmu. I říkanka ( a vlastně říkanka hlavně, protože ta stojí na dobrém rýmu i rytmu) by měla mít jakousi štábní kulturu.
|
|
|
|
