Já to z toho tvého prvního komentáře pochopitelně pochopil. :-)
 

To jsem taky netvrdila. Ale furt si myslím, že bude-li naštvanost plodit podobná, byť neextrovní díla, třeba přispěje svou troškou třeba i k tomu, aby se z lidí bez reakce nestali úplní bezmozci.

A bylo by fér přiznat, že jsem při čtení nemyslela konkrétně na Klokánky, ale to, myslím, není relevantní.

Tess: Bylo by ale fér si přiznat, že tenhle můj "výkřik" není nic extrovního. ;-)

Nejsem si až tak docela jistý, kdo čemu podléhá…  Jestli já své horlivosti, nebo ty tomu pocitu pohody, bezpečí a dojmu, že svobodná demokracie je tu na věky věků a není třeba se o ni nikterak obávat. Mně celkem děsí, ta naše ospalá pasivita, se kterou ty drobounké - nicméně dosti významné – krůčky, jimiž se naše země pomalu vydává zpět, přijímáme. Každá takováto bez-reakce, není ničím jiným než souhlasem, dodáním odvahy k pokračování. Na Zemanovy Klokánky jsem převelice vysazený, protože ten nápad je ďábelsky geniální a dokonale funguje. Tomu kdo jej vymyslel, a Zaman to nebyl, se totiž podařilo nenápadně snoubit dvě naprosto nesouvisející věci a vyrobit tak promyšlenou lež, která se sama od sebe šíří. Lidé ji houfně berou za svou a jsou ochotni se za ni snad i bít, neboť má vlastnosti, které bych přirovnal k jakémusi společenskému polarizačnímu filtru. Ta lež zní takto: „Nemáme peníze na vlastní opuštěné děti, ale máme na to, živit přivandrovalce z celého světa. Náš systém (demokracie) je zvrácený a od základu špatný - nevěřme mu.“ Když však tu věc rozdělíme na dvě samostatné a začneme se jimi zabývat do hloubky, zjistíme, že jde o totální blbost.
 

Já na naštvanosti nevidím nic špatného, protože může být prvním krokem ke změně.
A pro básnickou tvorbu mi přijdou podobné emoce docela blahodárné. Je-li člověk šťasten až přešťasten, hoví si v jakémsi blaženém a smysly otupujícím bezčasí a sypou se z něj povětšině jen klišé a sladkobolý plky...(vlastní zkušenost)

Ano, víme! Jsi již dítko téhle doby a příliš tomu podléháš! My s livem pamatujeme i dobu pedchozí a můžeme se jen usmívat zasvěceným komentářům těch, co nepamatují ani tolik, co Ty! S tím, co bohužel nelze změnit, se člověk musí naučit žít... Anebo zasvětit zbytek života jen naštvanosti a nevidět, že umí být i hezký! Víš, namísto únavného a zpravidla zbytečného odhalování nedostatků je lepší relaxovat a odhalovat dostatky! 

Live, Shimmi, zjevně víte proč. Dík. ;-)

I tak možno. Díky za nakouknutí Tesso. 

Občas si připadám jak v ohnisku, tak ten žár naštvanosti hasím alespoň takhle...

Máš recht, live! Taky raději ušetřím...

tuhle bych nekoupil ani za grešli

tvář bílá jako křída

škleb, který úsměv střídá

tak,jak to situace žádá

nastaví hrdlo nebo záda

jen lehce navoněná bída

je lidský život

zkrátka

klauniáda

S černýma dírama to není lehký. :) Hořkosladká parabola.