už kvete :-)

kaktus rozkvete, někdy mu to trvá, pak to stojí za to. Chce to čas a trpělivost.

Cindo, dík...

Sendy, dík. Vlastně jsem žila s maminkou celý život - jen tři roky jsme bydleli v podnikovém bytě asi 100km daleko, ale pak jsme se vrátili, domek, který nám maminka dala, přestavěli.
Ta orchidej, která začala vadnout, až po maminčině odchodu, kvetla od Svátku matek, kdy ji mamince dal můj muž...dívaly jsme se na ni často spolu a říkaly si, jak je to možné, že kvete tak dlouho, Byla nádherná.
Nechápu, jak je možné, že začala uvadat zrovna v ten čas, kdy zůstala v pokoji sama. Přišlo mi to jako nějaké prapodivné znamení - stejně jako ten vánoční kaktus, který začal nasazovat na poupata.
Můj muž mi řekl, že , je-li mi moc smutno, nic mi přece nebrání v tom, dál si s maminkou povídat. Tak to občas napíšu. Pomáhá mi to.

Jestli něco nesnáším, tak to jsou takový ty placatý kecy, bez chuti, zápachu a barvy, o tom, jak velký člověk odešel, jak široké měl srdce a jak byl rodinou a přáteli milován. Nic to totiž o člověku neříká.
Tvoje texty jsou přesným opakem. Z maličkostí, všedních podružností čtenář vyčte skoro všechno. Jsou člověčí.

tak po příchodu z odpolední ještě nakukuju na litweb a pouštím tuhle vzpomínkovou mezi lidi.