Havrani zde skočnou hrají
pro klasy planého žita,
skočnou, je však smutno v kraji
kde usnula prosperita
Lom a komín na okraji
do balvanu dvě srdce vryta,
rozvlněna hranostaji
pravda, když se stébla chytá
podpisů let na mé směnce
Jen komín zbyl po vápence,
dvě srdce na skalní stěně
pomník krásce odlíčené
čapí hnízdo tvaru věnce
Růže chybí do růžence
*
Léta Páně 2016, dne 11.5. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou místa, která mi bývala blízká a zachovávám si je ve vzpomínkách v jejich "panenské" podobě. Raději se po létech nevracím...
Dík za souznění.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vzpomínky okořeněné mládím...tak hladím pomyslně, ať už jsi vyrůstal v Praze a nebo Brně...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano něco veselejšího, nebo alespoň pozitivnějšího bych si přál, tak děkuji za povzbuzení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jen malá oprava, nebyla to pískovna, ale cihelna  Jinak dík za dobrej sonet. Zdá se mi, že poslední dobou píšeš trochu bilančně, jakoby konfese, tak hlavu vzhúru. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No jo, i jiné voloviny jsme vyváděli, alespoň je na co vzpomínat.
A myslím, že být znovu v těch letech, bude to stejný...
Dík live, za příběh.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
když mi bylo asi dvanáct, vyšplhali jsme s kamarádem na komín naší tehdy ještě fungující ale málo střežený pískovny. Práskla nás kamarádka, kvůlí který jsme to prakticky udělali a pak nám napráskali naši tátové  Ale zážitek to byl na celej život. Asi proto, že jsme v sobě měli něco, co se bohužel v toku času u každýho z nás ztrácí, ale věřím, že ne docela ztratí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já jsem čápa viděl zblízka jen vycpaného. To jej přinesl pan učitel kreslení a měli jsme čápa namalovat. Moc se mi nepoved, vypadal spíše jako pteosaurus z doby před miliony let.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou to, Vladimíre, místa, kde je pohřbeno moje mládí, ale bez nostalgie. Tak jde život.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Marku, za dialog.
Přeji hezké dny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já si po přečtení básní vzpomněla na naši chodbu doma, byla plná věnců, táta jezdil závodně motokáry...
A na komíně máme čápa, ráno nám chodí po zahradě a klape, spíš křápe šneky budkáče, někdy si říkám, já se mám... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dnes se takovým místům vznešeně nadává do brownfieldů. To pokud je snaha zachránit aspoň vzpomínku na jejich genia loci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Schody vedou do poschodí
z betonu jak stébla trávy
trčí drát, jenž převypráví
příběh, jenž se větru hodí
S ním pak mezi stromy šumí
o továrně na cín začne
tlení je prý setrvačné
propad střídá všechny boomy
Schody vedou - bez zábradlí
do nikam - zdi dávno padly
rudu nikdo nevytěží
Okna břízy nyní plní
kde dřív dveře, dnes je trní
omítka je vždy když
sněží
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jako kluci jsme si kolem hráli a z komína se stále kouřilo.
Všechno je jinak...
Dík, Dori.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...bohužel, zdemolovat, zničit bylo vždy snažší, než něco vybudovat, nebo opravit
|
|
