|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jsem ten, kdo ke hříchům tě svádí...
Rád slůvkem pohladím tě ráno,
právě když kohout kokrhá,
i v čas, kdy noc má rozestláno
a tebe laská ruka má.
Rád předávám ti svoji něhu
a bloudím v lásky záhybech,
když touha moje nezná břehu
a vášeň zrychluje můj dech!
Jsem ten, kdo ke hříchům tě svádí,
po uši s tebou vězí v nich,
jsem hráč, co tělo, duši ladí
na nápěv tónů milostných.
Tys něžná harfa a tvá slova
jsou sladší než zpěv Orfeův,
duše má tajné sny si snová,
s tebou si připadám jak Bůh!
Léta Páně 2016, dne 7.6. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sorry, mistake! debbi is right... :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Derry? ? ? ...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Derry...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Myslím, že už Ti svitlo...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No, já říct nemohu, že vím na čem jsem... Určitě se někde potkáváme... jen já nevím kde.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nu, to vůbec nevadí! Já si to naopak vycucal z prstu během chvilky jen podle Tvých veršíků...  Ovšem Tvá úvodní věta i způsob, jakým tu reaguješ, ve mně vzbudila podezření, že se potkáváme i jinde. Něco na tom bude, že každý má svůj rukopis...Teď už vím, na čem jsem... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ne, nesložila jsem to teď :) Jen mi ji připomněla tvoje báseň.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To jsi složila teď?
Půvané...
Ty píšeš jako muž, tak já pro změnu zkusím ženskou roli...
Ruka kol pasu položena,
vlas můj je hebce splývavý,
Tys jemný muž, já něžná žena,
již samota víc nebaví.
Ústa má lehce ochutnáváš,
kéž pro Tě sladkou manou jsou,
rozkoš mi pocítit teď dáváš,
když ruce stezkou lásky jdou.
Chvěji se jako plamen svíčky,
co k schůzce naší svítí nám,
našel jsi k mému srdci klíčky,
já v něm svou touhu ukrývám!
Jsem harfou, na niž sladce hrají
Tvé prsty hebce mazlivé,
pod doteky Tvými již taji
a tajím přání bláznivé.
Raději oči teď zavírám,
však dlouho neutajím již,
touhu, co ve svém srdci zas mám,
a otvírám se Ti, však víš!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Znám, Shimmire :)
Položím ruku kolem pasu
a druhou rozpustím ti vlasy
tvá krása vchází do úžasu
oči jak od armády spásy
Pak políbím tě na ústa
Cítím, jak v tobě narůstá
napětí váhavého děcka
Mé ruce bloudí po tvém těle
jak tóny varhan po kostele
a stejně jako plamen svíčky
chvěješ se…
S přivřenými víčky
jsi cudná, avšak nedočkavá
A kdesi na dně láva žhavá
vyvěrá silou, na mou čest
tu sílu nelze lehko snést
Zavíráš oči v přesvědčení
kdo nevidí, ten viděn není
a otvíráš se dokořán
přístupná jako prázdný džbán…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Milado! I já mám rád křehkou poezii něžných pocitů a když zrovna není v našem drsném světě k mání, tak si nějakou prostě složím sám! |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hezké čtení :) Mám ráda tento druh poezie. Křehkosti je na světě tak málo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když jeden kvítek nektar dát ti nechce,
tak jiný zkoušej vroucně požádat.
S upřímnou touhou v srdci jde tak lehce
vyznání z něžných nitek usoukat...
Díky za milý komentík, motýlku...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
krásne vyznanie..., onehdy som také vyznanie napísal..., aj keď už nepadlo na úrodnú pôdu, (mám ho v profile) naštartovalo ma to aby som písal ďalej,
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pavouček skromné přání má,
ať slunečný je den
a každý dnes se usmívá
na všechny kolem jen.
|
|
|
|
