|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jsi tu přec, abys žil!
Další tak trochu burcující dílko...
Proud z rozervaných skal,
po kamenech se plazí,
odnáší, co sis přál,
stokrát tě k zemi srazí,
ale vstát třeba jít,
jak řeka život plyne,
jen víru v srdci mít,
přijdou i chvilky jiné,
kdy srdce okřeje
opět nadějí novou,
člověk se usměje,
oblohou pomněnkovou
slunce se kutálí
a pocit štěstí hřeje,
uplynul do dáli
ten pocit beznaděje,
co nedávno tu byl,
a ukrutně tě svíral,
jsi tu přec, abys žil,
ne abys žalem zmíral!
Léta Páně 2016, dne 10.6. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Ber to, Hančí, tak, že prostě mám ta pravidla interpunkce hluboko pod kůží, stejně jako i vzpomínku na "styl přednesu" některých spolužáků, kteří to mleli všechno jako kolovrátek. Přítomnost či naopak absence čárek má čtenáře naladit na můj rytmus nebo i zabránit nesprávnému výkladu.☺✌✔
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
no mne dvojí až x-tý možný výklad básní či jejich částí spíš baví než aby mi vadil - a to jako čtenářku i jako čtenou autorku - je zajímavé, jak pár slov dokáže probudit pocity, představy a vzpomínky u různých lidí tak odlišné - popisná poezie a ta, kde jsem někam tlačena mě zas tak moc nebaví
a k tvé vysvětlivce - jedna nutná čárka by mi nevadila - ale fakt skoro na každém řádku? a dokonce i mezi slokami?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mýlíš se, Hančí! Ony ty čárky i v poezii mají svoji významovou funkci, bez oddělení určitých částí bys mohla něco chápat trochu jinak! Příkladem je zrovna Evik na té její sůvičce, když právě u téhle básně vnímala dva po sobě jdoucí verše spojitě, ač jsou odděleny čárkou a vyšel jí poněkud jiný význam: člověk se usměje oblohou pomněnkovou. Zřejmě jsem jí připomněl modrokého usměváčka, ale já tím nemínil žádné usměvavé modročko! Kdybych to tak chtěl, přesunul bych tu čárku až za slovo "pomněnkovou"! Jak vidíš, i v poezii čárky svoji funkci mají,
aspoň pokud nejsou verše striktně významově ukončeny v jedné řádce, ale pokračují dále, viz moje vazba oblohou pomněnkovou slunce se kutálí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
trefils hřebík na hlavičku - v normální větě (v póze) funkci mají, tam to bez nich nejde - ale poezie není próza a členíme ji pro čtenáře do veršů, na jejichž konci je pauza přirozená i bez čárky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je mi Tě vážně upřímně líto, ale věřím, že co tě nezabilo, to Tě posilní a třeba i Tvůj slabý hřbet toho časem unese víc...Jinak žij, jak je Ti libo!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nu, pro mne svoji logickou funkci mají, stejně jako v normální větě - určují, kde se při přednesu zastavit, nadechnout a jít dál...Pravda, na konci prvního verše je jedna jaksi navíc.
Víš, mně se zase nelíbí verše prosté interpunkce nebo dokonce psaní nových řádků velkým písmenem tam, kde podle pravidel by mělo navazovat malé! Prostě verše mají mít svůj řád i kvůli rytmicee a tyhle modernistické úlety se mi nelíbí!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mě to nevzburcovalo vůbec. Náklad patosu byl na můj slabý hřbet příliš nadměrný. Upadla jsem-napřed pod stůl, následně do mdlob. Ale slibuju, že až se proberu, budu žít dál. Nakonec - kvůli tomu tady přece su, ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
strašně nesnáším čárky na koncích veršů - vždyť tam nemají žádnou funkci, jen tam tak odevzdaně a bezmocně visí!
mne to vzburcovalo tak, jak jsi asi nezamýšlel  |
|
|
|
