|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
neprozřetelnost
nechávám na obrazotvornosti čtenáře
proč jen mám pocit
že vítr nás barví
do zapomětlivých odstínů
bledého prozření
a tak cudně nechává nahlédnout
pod sukní života
aby nechal vše kryté ženou.
A já blázen
v domění, že miluji
vlastně umírám samotou ...
Léta Páně 2016, dne 14.6. věnováno autorem
Marcone
|
|
|
|
|
|
|
|
Sice jí nějak vůbec nerozumím, ale až trochu překvapeně si přiznávám, že mě zaujala. Snad tím závěrem, který mě oslovil.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ve mně vyvolala vzpmínky na dlouhé sukně cikánek podšité kapsami, do kterých strkaly kradené slepice :), sukně skryjí opravdu ledacos...
Vyvedená, mi se líbí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Neprozřetelně dětinštím, pod sukně už zas strkám jen hlavu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejdřív jsem měla chuť s básní trochu polemizovat, zejména s poslední strofou, pak mi došlo, že je možná nečekaně pravdivá. Jen bych nahradila...vlastně umírám samotou...tímhl: jen se snažím vytěsnit samotu...
Což nic nemění na faktu, že se mi báseň líbí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou situace, kdy prozřetelnost by byle neprozřetelností,
*
|
|
|
|
