tolik toho
že nádech je implozí hluboko
a výdechům se nedostává dech
tak snad mě radši nech
s tou touhou divokou
co mě žene suchou nohou
na jediný mokrý břeh
z dohledu nohsledů
za obzor nemožností utéct a zmizet
jsem s tebou na_po_chybách
tam někde číhá strach krach a vrah
a času lámou kosti
a citové krize cizí
ty!
líbat slíbat ukolíbat
je hladové štěstí co spí ve hvězdách
a je ryzí
Léta Páně 2016, dne 15.6. věnováno autorem
hanele m
|
|
|
|
|
|
|
|
někdy bych také rád času zlámal kosti
báseň lahoda
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
livebet - já už vůbec netuším, proč.. ale moc děkuju za tu originální pochvalu  (napsala jsi dobrou věc, Krchovského věc..)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Krchovského věc  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"Odešla… Inu co, lhal bych, že brečím…
odešla s úsvitem (alespoň s něčím)
po čtyřech odlezla k domovním dveřím…
že prý mi nevěří (a tomu věřím)"
tahle Krkovskýho věc mi po přečtení tvý básně nějak automaticky naskočila.
Proč mi naskočila, fakt tu souvislost nevím 
Napsala jsi dobrou věc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří - děkuji za rýmek
Faune, netušíš, jakou jsi mi udělal radost - tohle je možná největší pochvala, jakou jsem kdy dostala - ale ten první koment bych brala taky, protože na mne to působí podobně - já někdy fakt neovlivním (nebo jen maloučko), co ze mne vypadne nebo jak to dopadne - takže fakt díky |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stala se mi divná věc. Po prvním přečtení jsem už začal psát komentář, že tahle věc mě naprosto míjí a navíc, že se mi zdá podivně kostrbatá a vlastně celkově "ne!. Pak jsem si ale řekl, že si jí přeci jen přečtu ještě jednou... Přečtl jsem a... uhranula mě! Je to skvělé! Skláním se před Tebou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
strach krach a vrah
co času lámou kosti
kéž leželi by na márách
v ztichlé nečinnosti
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Že pěstí na oko? Monokl bude...jako baroko! :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
víte, že jste mě tu dojali? já jak mám to nepsavé období, tak když už něco sepíšu, jsem z toho strašně nejistá.. že to kromě mne nemůže nikomu nic říct nebo dát.. a že je to divný a vůbec.. takže moc děkuju  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
lapám po dechu...touhle ses mi trefila do vkusu a navíc, co je na tom vůbec nejlepší, jsi mě dokázala udivit...to na básních zbožňuju
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráno jsem začala utíkat a ona jako kdyby si mne našla, není to poprvé a věřím, že ani naposledy.
Ránem jsem pálila mosty
zas utíkala snad postý
a vtom na mne vysypala všechnu svou krásu
držím se a tiše žasnu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stěží rukolíbal
by tě ukolíbal...
Oko vidí divoko,
a tak líbá na oko
jen tak, naoko.
- - - - -
Konstelace hvězd -li svádí
vyhýbat se kliďasům,
raděj si vylámem kosti
a mokváme od pasu!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
až strhnou pochyby
poslední břeh
kam budem chodit
pro nádech?
zlomeným časem
poputujem v tmách
s hladovým štěstím
nikdy na dosah
Líbí se mi tahle báseň...a rozhodně ne jen na_oko
|
|
