|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Marné hledání
Meditace nad dílem: Marek - Balada o dvou ženách
Pak sáhne mráz byť kvete bez,
souzeni jsou i oblíbení
má každý svého věku mez
děti, starci nalomení,
zbytečná je sláva, jmění
když kráska s kosou příjde k nim
Zvu ji raděj "Odcházení"
na Smrt marně hledám rým
Snad rakev, její vynález,
černá stuha, smutné čtení
kdo táhnul káru, kdo se vez
Marné modlitby i klení
dobré skutky málo cení
ta kráska. Nezeptá se: Smím?
Jen řeknu „kosy zajiskření“
když na Smrt nenacházím rým
Ač nezeptaná napověz
šifro blesku psaná v kmeni
akorde, jímž hučí jez
V tůni voda nezapění,
vždy cítíme se okradeni,
prý setkáme se. Kdo a s kým?
Rukáv skryje překvapení
i Smrt, na kterou neznám rým
Ze slov zbude zapomnění
po dni, co zdá se osudným,
spadený list na prameni
zvedni jej...
Snad najdeš rým
Léta Páně 2016, dne 21.6. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
tuším, že Jung říkal "smrt je tečka za často nedokončenou větou.." a jinde jsem zase čet, že "v okamžiku, kdy se člověk narodí, je už dost starej na to, aby umřel". Podle mě je trochu blbost obojí. Lidi mají strach hlavně z umírání a bolesti. Uvažuju tu z hlediska denního života, bez hlubších "filozofických sond". Já si myslím, že v tomhle ohledu to nejvíc vystih starej Epikúros
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Každý konec je začátek něčeho...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je Smrt jen jedna...? A nebo jich je víc? Podobou dívčí kosu zvedla a ptáče nezpívá už nic...hranice zásvětí, zrcátka v hrudi, je Smrt jen noční můra, co spáče (tichá) budí? Jsem přesvědčená, že konec žití je i jeho začátek, tam někde...v neznámu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Že i smrt může být poetická, hledám její synonyma. Třeba taková kráska s kosou by se mi docela líbila.
 Tak já takhle, Mirku. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zdá se, že litweb zasáhla nějaká epidemie smutku. Kam nakouknu, tam na mne dýchá spíše pesimismus než radost z toho, že ještě žijeme...
Pro mnohé je smrt
černá jako krt,
na úsměv je škrt,
sanici si zvrt...
Vím, že smrt jednou přijde, nejspíš v tom nejméně vhodném okamžiku, ale proč se s tím trápit již teď? Až ten čas nastane, chtěl bych odcházet s úsměvem z kruhu svých blízkých a vědět, že na mne někdo v dobrém bude vzpomínat...Co víc si přát?   |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Anno M., dokud běháme, nebo alespoň chodíme, je stále šance, že nás jen tak nedohoní.
Dík za zastavení a úvahu. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...četla jsem...
Dělat že se ještě nesmráká, není už asi ani lež.
Ani dětinská kuráž.
Řekla jsem svému lékaři, hlavně mi hlídejte ty mé nohy, potřebuji je, dokud chodím po lese, tak jsem šťastná, žiju.
Má mne rád, pochopil...
A rým na smrt? Žij a piš, nebude dál ani blíž... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Správný postoj, Vladimíre, taky jsem to takto dříve vnímal.
Teď hledám ve smrti poezii, jak vidíš, marně.
???
Dík za zastavení a úvahu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík za vpuštění, Hano,
posmutnělost a smířlivá vlídnost, co jiného zbývá
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Líbí se mi základná myšlenka (tedy aspoň pro mě základní): Na smrt marně hledám rým...
Technicky vzato, nějaký ten rým by se našel...třeba smrt - prd :-)
Vlastně nějaké to zneuctění a zesměšnění smrti by třeba nebylo od věci, aspoň by pak nad námi neměla ta holka s kosou takovou moc.
Ale já jsem si z toho pro sebe vzal něco jiného: prostě odmítám hledat jakýkoli rým na "smrt", odmítám jí respektovat, hodlám jí ignorovat do poslední chvíle.
Možná, že Ty jsi to myslel trochu jinak, ale v tom je hezká poezie, každý si v ní může najít něco jiného.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
má libý zvuk, i když posmutnělá
ač o krutém, je vlídná zcela..
|
|
|
|
