LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

soukromě

rýmujeme své bolesti

balíme je do papíru
potištěného veselými obrázky

cvrnkáme si do vlastního nosu

a pak schoulení
v koutku svých příběhů
si přikládáme na rány
studené úsměvy kolemjdoucích
kteří nemají čas
se ani zastavit

Léta Páně 2012, dne 11.12. věnováno autorem Marcela

Kategorie: Poezie


	15.12.2012 \| 14:43 Cinda

			člověče, vybavila se mi při čtení jedna z mých šuplíkových, co jsem psala někdy na střední na stejné téma :-)

	13.12.2012 \| 10:30 Marcela

			Dík všem komentujícím. Sendy, nemám ráda zbytčné "nakrucování" ;-) Dokonce ani "trvalá" mi nikdy na mé hlavě nedržela. Tesso, to, že Ty se dokážeš ponořit až na dno textu, mě nepřekvapuje - dík. Dolphin, Tvá zastavení u mých textů nestudí :-)

	12.12.2012 \| 20:37 dolphin

			posolstvo... pre ktoré by sme mali niečo urobiť... aby sme neboli takí studení... záleží len na nás... trošku iná Marcela sa mi tiež páči...

	12.12.2012 \| 17:48 Tessa

			I pro mě text jdoucí hluboko... Studený úsměv je ostatně velmi specifická kategorie. Narozdíl od studeného obkladu od bolesti neuleví...

	12.12.2012 \| 8:58 JC senior

			...nejtěžšíí jsou ty studené úsměvy těch, kolem nichž musíme denně chodit... *

	11.12.2012 \| 22:49 tatianna

			áno našťastie to robíme aj pre seba :-)

	11.12.2012 \| 22:45 Sendy

			Tak tohle je pro mě úžasná tečka za dnem. Jednak proto, že se k ní budu v myšlenkách vracet, neboť ťala do živého, a nadto je napsaná civilně, bez kudrdlinek a přesto nápaditě a neotřele.