|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Letošní jarní...
Přišel v noci a květy na stromech zčernaly...
Přišel si v květu máje
sám bílý a bez hranic
zákon přírody znaje
černými prsty pálil víc a víc
jen pláč včel a pocit zmaru
z náruče vůně jablek hlad
smutný pláč koruny stromů
bez plodů půjdou letos spát
však nekonečná píseň ptáků
zobáčkem dne bude cvrlikat
v bezpečí zeleně domu
co celým srdcem máš rád
Léta Páně 2016, dne 6.7. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za nakouknutí, Ty víš, že potěšilo... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tenhle mráz znám, i smutno po něm ... a vždycky přijdou nová léta a nové mrazy ... co ptákům, po lidském soužení:)
... z náruče vůně jablek hlad ... zní i působí, Anničko Maruško:)*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za náhled. A víš, že máš možná pravdu, s tou poslední jsem se pořád prala, přijde mi tam jako přeslazená tečka, ale chtěla jsem nastínit, že stromům i nám ve větvích zůstali alespoň ti ptáci a dělají radost. Já si je se svítáním i nahrávám, to jsou neskutečné symfonie, dobře se vstává...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kdybys zůstala jen u prvních dvou slok, báseň by působila kompaktněji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Tessa: Děkuji za uvedení a komentář, já dostala na podzim k narozeninám stromek třešně, zasadila, zalévala, na jaře rozkvetla, krásná jako panenka a po té noci byla jako kdyby umřela. Aa taky ano, odešla mi, tak jsem napsala básničku...
Podzim se blíží, myslím, že už vím, co dostanu... :)
Pro Baásněnka:
Děkuji za zastavení, jaro letos čarovalo... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pláč včel nad zmrazky, pak přišly jarní otázky...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Psát o přírodě, v níž se všecko cyklicky opakuje, tak,aby se neopakoval autor, není snadné. Proto mě vždycky potěší nějaká neotřelá metafora...sám bílý a bez hranic...z náruče vůně jablek hlad... Ovšem pak báseň sklouzne zase do prostého popisu, snad aby čtenář nezapomněl, o co doopravdy jde. V tomhle jsou tvoje texty trochu nevyrovnané. Což ovšem nic nemění na faktu, že je ráda čtu.
|
|
|
|
