|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
jsem Sovooká
v bolesti skáču z čela hrdá a smělá mám mnoho jmen jsem vším čím být jsem chtěla...
V bolesti zrozená v plné zbroji
letím na křídlech ženství
stvořená k lásce a boji
panna
co nikdy nespí
hada zřídla motají svou rudou nit
a truhla pláče potají
hlasy syčí
štítem hlava Medúzy křičí
kameny zatlouká
tmou potlouká se stín
chvástavého pavouka
je ničím co kdysi bylo vším
šum pramenů hledá svou ozvěnu
korunou vítězství olivy září
s mou tváří jdou
krása moudrost stáří
jsem
Sovooká
Léta Páně 2016, dne 7.7. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za návštěvu, já mám doma sovinec a ten druhý, s velkým S...hrad Sovinec, coby kamenem dohodil ... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Každej má svoji sovu...;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A ty jsi kdo...? Ráno jsem ji probírala ve své hlavě a obhajovala si sama před sebou to, co mi píšeš, pak nakouknu a vidím přímý přenos... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná by vyznělo lépe ve třetí osobě; tím nikterak nepopírám, žes v minulém životě nemohla být Sofia či Palác Anténa  a ono ti to zůstalo i do nynějšího. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Tessa:
Děkuji, potěšilo, moc, já ji mám taky ráda... :)
Přilba meč a štít
sova na rameni
životem šla tkala nit
příběhů jež pramení
z historie nech je znít...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Napůl dítě napůl had, jež matka země porodila, zvědavá touha tam byla, pak hlasy a propast, jako past...
Děkuji moc za uvedení a hezkou báseň, ta má byla trošku jako hádanka,
moc mne to potěšilo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
uctivě zdravena
každým z nás,kdo tě zná
Jsi, Pallas Athéna
moudrá a vítězná
Přídomek Sovooká se mi vždycky moc líbil. Hezky zveršováno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
bez oliv strom a bez zeleně
pavoučí ovinut sítí
pod kořeny hadí plémě
sovook se zlobou třpytí
na chvíli jak by se zdálo
úlisnými láká slovy
je to moc a nebo málo
k lásce sovooké sovy
*
|
|
|
|
