Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Hledám slova
Nemluví
jen mě doprovází očima
když trhám světlo zářivek
a povlékám do čisté kapny propocenou noc
Naklepávám šedivému ránu polštář pod hlavou
a češu zasněžené hlavy …

Sestřičko
jak je venku?
Teplo…
zaváhám a marně vyhlížím oknem kus modrého z nebe

Po snídani otáčím bolest na bok
aby se neproležela
Podkládám ji paty
a hledám slova
která by mělo smysl říci

Mlčím...
Držím se zábrany
a zpomaluji čas kapek prodlužujících remízu dneška
Leknu se smrti
když dvakrát projde kolem


Do třetice
Zvedám telefon
Večer mi dává mat na cestě domů

Láďa z Moravy zemřel…

Marně hledám slova


Léta Páně 2012, dne 18.12. věnováno autorem Marcela
  
20.12.2012 | 23:11    Marcela

Burleve, to asi těžko... možná až budu v důchodu :-)

Dík za koment všem...
20.12.2012 | 22:53    Burlev

Znám to, vypíšeš se s toho... Také jsem podobnou terapii absolvoval... Bolest píše převážně dobře...
19.12.2012 | 16:41    Dota Slunská

Už jsem tu asi popáté a pořád nevím, jestli něco říct. U takových básní mlčím a nechám je znít.
18.12.2012 | 22:42    JC senior

...ty nečekané odchody, musí být, nemusí?
Prostě jsou i když nevíme proč...
18.12.2012 | 22:35    Marcela

Jiří, Láďa byl můj bratranec... ten zemřel nečekaně a na Moravě.
18.12.2012 | 22:27    JC senior

...dnes Láďa, zítra někdo další,
jsi nedobrovolná výpravčí vlaků do nikam...
*
18.12.2012 | 20:26    Marcela

Hesiono, básníků je v nebi až až...ale každý z nás tam jednou musí odejít...

dolphine, je to spíš moje terapie, abych mohla jít dál...ale pokud si to někdo přečte se zájmem, těší mě to
18.12.2012 | 20:02    dolphin

a tieto zápisky si budem veľmi rád čítať...
pretože napríklad tento je napísaný naozaj dobre...
18.12.2012 | 19:53    Hesiona

Mně před týdnem takhle odešel jeden přítel z řad básníků. Asi jich byl před vánoci v nebi nedostatek... Doufám, že měl u sebe hodnou sestřičku :)
18.12.2012 | 16:00    Marcela

Flavia, děkuji za zveřejnění.

Občas si takhle zapisuji dny, které nechci zapomenout.
18.12.2012 | 13:08    Flávia

Marcela, verše sú plné emócií a dychu z pľúc smrti.
Ešteže existujú také skvelé sestričky. Prinášať úľavu umierajúcim je záslužná práca. A kráčanie po schodoch do neba.