Co se v mládí naučíš 3
Třetí část začnu rozborem dílka, které se v žebříčku oblíbenosti určitě nachází v první desítce, takže počítám s vlnami kritiky a zatracení, ale nemohu si pomoci. Jednak jsem na to zvyklý, a navíc opravdu nastal čas, podívat se pravdě do podemletých očí. POLÁMAL SE MRAVENEČEK Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora. Nemám sice přehled, na jaké úrovni je informovanost mezi živočichy ve zmíněné oboře, ale osobně si myslím, že takovému jelenovi či divočákovi je absolutně u prdele, jestli na nějakého mravenečka spadne jeden kousek jehličí. Navíc mravence považuji za celkem inteligentní národ, takže pokud se jejich občan zranil během dne, nechápu, proč doktora volali až o půlnoci. Jedinou omluvou by bylo, že měl onen pracant noční směnu. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys. Podle nedávných průzkumů je v České republice asi 14 % dětí s nadváhou a zhruba 7 % dětí s obezitou. To rozhodně nejsou potěšující čísla. Navíc se za posledních asi 25 let počet obézních dětí ztrojnásobil. A DIVÍTE SE? Děti často ve svých hrách napodobují své oblíbence, takže pokud si byť jen třikrát týdně budou hrát na mravenečka a léčit se výše popsaným způsobem, je docela dobře možné, že se časem naším národním sportem stane sumo. Dali prášku podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. A co asi čekali jiného? Že se mravenec nacpe cukrem, zlomeniny srostou, podlitiny se zahojí, nateklé očičko opět prohlédne. Nestalo se tak? No tak zvýšíme cukernou dávku - šestkrát denně. Tak tohle ne, přátelé. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: „Neplakej, zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.“ Zafoukal mu na bolístku, pohladil ho po čele. Hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele. Co načali nesprávnou léčbou ve druhé sloce, to dorazili v závěrečných. Osobně znám několik dětských pacientů, kteří se po napadení neštovicemi, angínou nebo střevní chřipkou dožadovali u svých rodičů léčby cukrem a pofoukáním bolístky v naději, že ráno vyskočí z postele jako čiperky a vyhnou se tak nepopulárním návštěvám lékaře. Jeden chlapeček dokonce požadoval, že u jeho postýlky musí stát v přesném počtu pěti, jako ve zmíněné říkance. Jelikož se doma nacházela jen matka, otec a sestra, museli jít ve tři hodiny ráno vzbudit sousedku s manželem, aby počet seděl. A pak že je tato báseň zcela neškodná. PEC NÁM SPADLA Pec nám spadla, pec nám spadla,
kdopak nám ji postaví? Starý pecař není doma a mladý to neumí. Tato říkanka je zářným příkladem, jak zcela zazdít nadějně vybudovanou pozici. Nerýmy v tomto dílku hodíme na druhou kolej a zaměříme se pouze na obsah. Spadla pec, starej pecař zřejmě dřepí v putyce a mladej je buď lempl, nebo ještě není vyučený. Krásná zápletka pro druhou sloku, kde by mělo přijít nějaké ponaučení, jak se z této prekérní situace vylízat. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo. Začátek skvělý, sázka na stáří a zkušenost je často vynikající volbou, ovšem posléze jde všechno do kopru. Básnička byla jistě určena dětem, takže stoprocentně můžeme vyloučit dědka s velkým kladivem jako motiv pro scénář klasického německého pornofilmu. I když kdoví, zda by to nebyla ta lepší volba, neboť v našem případě zde totiž máme opravdu vynikající opravářský manuál pro malé kutily. Zlatej cukr u mravenců. Pokud se vašim ratolestem porouchá nějaká hračka a přijdou se vás s nevinným úsměvem zeptat, kde má tatínet šchovaný to velitý kladifo, zamyslete se laskavě nad tím, jaké říkanky čtete svým miláčkům před spaním. ŠNEČKU, ŠNEČKU Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky a troníček na tabáček - bude z tebe hajdaláček. Tady budu zcela nekompromisní. Tento nelogický paskvil totiž zcela poznamenal na nějaký čas můj citový vývoj v útlém dětství. Autor byl buď zcela nesvéprávný, nebo tvořil silně pod vlivem. Nemám tušení, co se hulilo v době vzniku tohoto skvostu, ale onen umělecký kouzelník zřejmě umotal brko z opravdu netradičního materiálu. A vůbec bych se nedivil, kdyby krátce před tvorbou vyhulil onoho zmiňovaného šnečka. Já osobně prožil několikadenní trauma. Svého prvního šneka jsem našel na zdi před domem a po odloupnutí marně čekal nějakou chvilku, zda vystrčí své růžky. Jelikož se nic nedělo, vrazil jsem mu do ulity dvacetník a utíkal s ním před místní Jednotu. Položil jsem ho na zem před dveře krámu a vyčkával, až se rozběhne nakoupit. Zhruba po třech minutách mi ho rozšlápla nějaká tlustá bába, která si přes břicho neviděla na zem. Utíkal jsem domů s brekem, bez šnečka, bez dvacetníku a s vědomím, že jsem prakticky způsobil jeho smrt. Teprve později jsem pochopil, že šneček nejí tvarůžky, nekouří a své růžky ukazuje dobrovolně a zcela zdarma.
Léta Páně 2016, dne 13.7. věnováno autorem
Hypnos
|