a stejně zase znova...

 

jo... to bude kolí(č)kama...

báseň jako výrazový tanec ... vidím (cítím) každý pohyb :)*

taky mám spoustu soukromých, často kradených zážitků a su ráda, když mi je někdo něčím připomene - tož snesu

a to zlézání ti samozřejmě odpouštím 

já vím, že z kola se slézá a ne zlézá to jen pro pořádek.

tak tady si neodpustím popsat jeden svůj zážitek z právě uplynulý dovolený. Jedu na kole po okresce mezi dvěma jihočeskýma vesničkama kolem vzrostlý kukuřice. Najednou z toho kukuřičnýho pole vypálí malý sportovní letadlo. Slezu z kola a nejmíň pět minut pak sleduju jak nade mnou lítá akrobat střemhlav k nebi a pak čumákem dolů. Mezitím výkruty, let "na zádech" a co já vím, jak se ty všechny figury jmenujou.. Hotovej Jirmus a privátní představení jen pro mě. Tak si to aspoň namlouvám Hotovej Jirmus. Tleskám mu a když odlítá, zamává křídly na pozdrav. Samozřejmě zlezlo z toho kola na více místech tý okresky víc lidí  a to představení sledovalo. Ale já si ho přivůastnil pro sebe. Proč o tom tak obsáhle píšu ani nevím Asi pro Tvé "když vzlétnu do mraků, zas spadnu v piruetách" anebo prostě proto, že básně jsou hlavně ty mimo papír a klávesnici. Takže, tohle jsi mi svojí básní vyvolala a snad sneseš i to moje rozsáhlejší vykecávání.

Co je psáno, to je dáno, všechny někdy baletíme, ale ten Tvůj obraz má i baletní střevíce, moc hezký, poklona... :)

Ten vzlet do mraků s piruetovým pádem dává zapomenout na schoulené horko i tajemství...

**

...baví mě Tvá neklidná, nenechavá, naléhavá hravost, co baletí na prádelních šňůrách. Je lehká a provokující. Tleskám.