|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Iluze
Vidino snová z dětské doby
ty přízraku mých šťastných let
neznal jsem slzy, nepotkával hroby
kráse se učil nazpaměť
a z hlouby duše, tolik malé
že vešla by se do dlaní
líbal jsem matku na rty okoralé
když hřála mléko k snídani
To co dnes vídám jenom ve snu
bylo tak živé, mělo jas
nenech mne prosit… nečekej, až klesnu
vidino z dětství, znám tvůj hlas
a neříkej mi, že zas zmizíš
v oparu mlhy nad zemí
proč vlastní život zdá se mi tak cizí
vidino dávná, vrať se mi…
Léta Páně 2016, dne 23.7. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
A jé je... já věděla, že to nemám pít  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Iluzi si zul i //
nálady dá lán. //
I vidiny. Ni div i //
ohýbal slabýho. //
Napadený nedá pan. ///
Mák tam matkám, // sláva, dávals // e, napíti pane. ///
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
:) já jsem taky retro... proto jsou takové i mé veršovánky :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
forma trochu "retro" ale čte se ´jedna pěkná báseň´  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hanele - už ano :) chvíli mi to trvalo, teprve se tu rozkoukávám a ani ve snu by mne nenapadlo, že tu mohu najít pro sebe obraz... Moc krásná rez, už chápu tvá slova. Děkuju :)
JC - díky :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a už sis našla tu rez, co jsem ti sem přinesla?  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
báseň formy, kterou zdá se
vítr dneška málem svál
však znovu vyniká v své kráse
slov, citů pestrý arsenál
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Píšu často v mužské poloze. Nevím proč :) a vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Když potřebuji něco ze sebe "vypsat", sednu a píšu... a to pak nepřemýšlím, jen píšu :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vždycky mě překvapí "mužská" báseň od ženské autorky.. ale hezky se četla, nedrhla, plynula příjemně, i když posmutněle
|
|
|
|
