|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jistota
Občas jsou dny, kdy se nedokážeš smát...
Na kraji hřbitova
umrlčí komora,
nikdo tě nehledá,
nikdo tě nevolá,
nikomu nechybíš.
Krátíš si čekání
látáním rubáše,
dýcháním do dlaní.
Ráno ti ustlali
na lůžku u dveří
v komoře bez oken,
co až se zešeří?
Neboj se. Nebudeš
už nikdy zbabělá.
Což ti to neřekli?
Včera jsi umřela…
Léta Páně 2016, dne 29.7. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
i čarostřelci občas minou, zastřelil mrtvou..nebo jinou?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pusobive dilko... libi se mi moc
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No vidíš... :) To já, když vidím labuť, napadne mě spíš Čajkovskij :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...to ta labuť mě navedla  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám ráda Wagnera... jak to víš? :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...dík labuti má líbezná
pluj znova dálným letem tam
zkad pouť tě vedla vítězná
sem vrať se zas jen k slávě nám
(R.Wagner - Lohengrin)
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík za zastavení i milá slova.
Tessa - obrázek jsem dlouho vybírala. Občas si ke svým veršům dělám koláže. Tahle koláž ale k básni nepatří... a možná jsem to měla akceptovat :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ještě se vracím...pro mě je ta fotka zbytečná. Zavádí mě poměrně melodramaticky úplně jiným směrem než báseň. Nicméně sama o sobě se mi vcelku líbí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přes všechnu ponurost líbí se mi obrázek, který tu báseň načrtla.
Mrtvá, která neví, že je mrtvá, a tak si v chladu dýchá do chladných dlaní, s pečlivostí, jíž zaživa jistě vynikala, spravuje rubáš, a obává se večera, vždyť ještě nikdy předtím nenocovala v márnici...
Tak ti nevím - asi bych měla být smutná, neboť mě k tomu navádí i anotace, ale přesto...vyloudilas mi na tváři mírný úsměv. Doufám, že tam bude i ve chvíli, kdy i mně ustelou v komoře bez oken...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...ty kulisy mi připomněly svou ponurostí Erbenou baladu Svatební košile. Téma, které se vždycky krčí někde v koutku i když je dobře. Mene tekel.
|
|
|
|
