Jak by mi podřezali žíly
tak nějak život odchází
a i když dochází mi síly
jinak mi nic moc neschází
 
Život – to často není štěstí
však jsou i hezké chvíle, vím
tam U zelené ratolesti
tam jsem se prvně sešla s ním
 
A kdyby uměl číst v mých očích
tak by to nejspíš poznal sám
jak moc se mi z něj hlava točí
a jak je dobře, že ho znám
 
A i když patřil vždycky jiné
vzala bych lhůtu čekací
někdy se jeden s druhým mine
však pouze jeden neztrácí
 
Po cestě světem ztrácíš mnohé
krátké jsou chvíle bezvětří
už budu brzy mluvit s Bohem…
 
…poprosím, ať tě ušetří