|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Vracím se
Vracím se domů
léta zatracení
jsou kdesi za mnou
někde v nedohlednu
před sebou mám
jak na dlani
obzor až tam
kam dnes už nedohlédnu
Tudy jsem kráčel
je to ale dávno
opačným směrem
čí to byla vina
byl jsem tak mlád
za mnou jen zmar
Viktorčin splav
i rakev Sněhurčina
K vám jsem však vzhlížel
nedotčený léty
byla jste modlou
v hořkých chvilkách žití
vracím se rád
však se strachem
když se tak ptám
co ke mně ještě cítí…
Léta Páně 2016, dne 6.8. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
Moudrý se nikdy neprohlašuje mudrcem, stejně jako blázen bláznem! A v tom tkví právě ona utajená moudrost!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No jo... když... ať jsem jaká jsem, nikdy jsem nebyla moudrá...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nehleď zpět za tím, co již bylo,
to moudrý dnes již nedělá,
nelituj, co se rozpustilo,
naději novou zítřek dá!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No jo, no :) Ne vše je vždycky "na dobrou". Ovšem, pro mně je každý komentář přínosný. Takže děkuji i za tento.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tahle báseň mě ničím zvlášť neoslovila, proplula a nezbylo nic, co bych si zapamatovala, nic co by zatlo drápek. Možná dnes nemám dostatek pochopení pro tvé verše, ale postrádám to, co jsem u tvých minulých děl našla a to byly emoce. Tady mi zkrátka chybí.
Nicméně po předchozích zkušenostech nad tvými řádky věřím, že příště tomu bude jinak.
|
|
|
|
