|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Schovávaná za stíny
Odejdem životem ubití,
to až nám dohoří svíčka.
Co sešlo z očí, to zmizelo,
už pouze hlína nás hýčká.
Neboj se, stále tu budeme,
pro sebe, pro jiné - proč ne?
Jenom se nesmíme rozloučit,
než kostel odbíjet počne.
Až půlnoc odbije na věži,
sečteme společné ztráty.
Lásko má, osude, živote…
vždycky se pro tebe vrátím!
Léta Páně 2016, dne 10.8. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
Hele, Miládko! Sleduj chvilku toho usměváčka a pak ho zkus napodobit, třeba před zrcadlem, ať si to nacvičíš a vejde Ti to pod kůži!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tessa - Neomlouvej se. Je to názor... každý máme právo na ten svůj.
Shimmir - 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nezoufej, zase bude líp! To asi jen to počasí na Tebe tak působí...Taky nejsem zrovna ve své kůži, ale snažím se nedat smutkům šanci!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Název mě navnadil, obsah, přiznám se, zklamal. Nenašla jsem jediný obraz, kvůli němuž by mi tato báseň zůstala v paměti. Sorry.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Doremifa - díky, nad odbíjením se zamyslím :)
JC - také spávám na levoboku, ale za můj stín se schovat nedokážu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já nemám nic než svoje básně
i poslední jsem ztratil vlas,
tichý krb v němž oheň hasne
a k volbám bezvýznamný hlas
džbán mám jen k pozdravu vína
žel, poslední v něm zůstal lok,
paměť, co ráda zapomíá
a popsaný odkládám blok
jen cizí miloval jsem ženy
a vášeň? zcela neviná...
pak cítívám se odstrčený
ruce složené do klína
však přidám ještě jednu sloku
bych portrétu si poskyt rám,
spávám rád na levoboku
a za svůj stín se schovávám
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...asi bych se snažila najít alternaivu místo dvojího odbíjení v předposlední a poslední sloce. Jinak je to taková smutenka v sérii pochmurných...
|
|
|
|
