Já nespoléhám na zrcadlo,
že ukáže mi vlídnou tvář.
To by mě ani nenapadlo.
Sklízí jen dobrý hospodář.
 
A ty mě denně přesvědčuješ,
že na svém poli nesklidím.
Ty nechválíš, ty nelituješ.
Jak jiným ženám závidím.
 
Že ráno mažou dětem chleby,
že večer muž je objímá.
Nevzpomínám kdy naposledy
ses o mě takto zajímal.
 
A jestli byly hezké chvíle,
dnes po nich není ani stín.
Proč tvářit se mám provinile?
Já nevařila hněv a blín.
 
Já nechodila večer z domu,
kde v krbu přesto oheň byl.
To ty se vracíš plný hromů.
To tys ten oheň udusil.
 
Odpusť mi Bože moje viny.
Sama usedám k snídani
a ve sklenici medoviny
rozpouštím prášky na spaní…