Hezky řečeno... Myslím to o těch předcích. Díky za zastavení i slova, která jsou pro mé uši lichotivá 

já to nebudu nějak rozebírat. Myslím si, že tahle báseň je napsaná přesně tak, aby řekla, co říct měla. Kdybys to napsala znovu s "připomínkami",

vyprchala by z ní tahle atmosféra. Takže, mně sedí, tak jak je. Schopná dovést čtenáře na místo, kde si řekne - tohle taky znám.

 Mi se to líbí možná i proto: "ač městskej floutek - mý předci na vesnických

hřbitovech maj koutek"

Tesso, nevím jak Faum, ale já tvoje slova podepíšu. Co se týká Vesnického hřbitova... jezdila jsem kolem jednoho takového do práce... každý den. Takže jsem jednou sedla po práci ke kávě a napsala o něm veršovánku. Podobné to mám s většinou básniček - prostě mi tak nějak vytanou... něco je vyprovokuje... a případné úpravy jsou obyčejně spíš k horšímu... Ale neříkám, že všechny moje myšlenky jsou vždy hotová díla. Hážu si spoustu myšlenek do poznámek a když uzrají, rozšířím jejich základ. A je snad jasné, že některé tam leží i rok... i déle... a stále neuzrávají  

Omlouvám se, že se vměšuju, ale dle mého je pravda jako obvykle někde uprostřed.

Myšlenka,nápad, emoce...by měla být základním stavebním kamenem, bez něj je veškerá "dřina" na díle marněním času. Na druhé straně je dobře k tomuto kameni přistupovat jako k surovému diamantu a neposílat ho do světa v tomto stavu, ale trpělivě ho, plošku po plošce, vybrousit k nejvyšší (dle autora možné) dokonalosti. Aspoň já se to tak snažím dělat, a občas se sama divím, co se nakonec z letmo načrtnutého nápadu vyklube.
Konkrétně tato báseň mi přijde vystavěná přirozeně, nikde nevybočuje z nastoleného stylu, a pokud jsi ji, Milado, dala "na první dobrou", tož to oceňuju.

 

A pokud jde o publikování děl "vyventilovaných"či "opravdu poetických", na literárním serveru mají místo obojí. A protože rukopis daného autora bývá většinou neměnný, čtenář pak jde skoro automaticky podle nicku tam, kde si chce přečíst poezii, a nebo tam, kde chce jen sdílet s autorem nějaký pocit nebo zážitek bez ohledu na zpracování. I literární server funguje svým způsobem jako jako jistý druh sociální sítě, udělat z něj pouze ryze poetickou dílnu,kam mají přístup jen ti, co opravdu tvoří,dost dobře nejde. No, vlastně jde, ale pak vznikne elitářský klubík pro vyvolené.

 

Ne, Faune, nemyslím si, že by tvé připomínky byly tzv. za hranou. Pořád (možná bláhově) věřím tomu, že rozumný autor si z dobře míněné kritiky vezme pro svou tvorbu víc  než ze stejně dobře míněné pochvaly. Čím samozřejmě nechci snižovat význam pochval - jenže, pochválit se může člověk i sám, kdežto pohlédnout na své dílo jinýma očima nedokáže.

 

Sorry za tenhle elaborát, já, jak začnu, nikdy nevím, kdy přestat

Teď se objevil ještě jeden tvůj komentář... tak ještě k němu: Neomlouvej se. Aby se lidé domluvili, diskuse je nutná. A je jasné, že ne všichni máme stejný názor, takže mnohdy diskuse "vrže"... A rím více může být plodná 

jo, to je tvůj názor... a máš na něj právo. Ale já prostě píšu jak píšu a nemyslím si, že proto, jakým způsobem tvořím své práce, memám "nárok" dávat je na literární server. To je zase můj názor... Mrzí mě, že se ti moje práce nelíbí, ale to je věcí vkusu. A ten je člověk od člověka různý. Takže se najdou i ti, kteří si mé verše přečtou rádi a budou se jim třeba i líbit. A i kdyby se našel jen jeden takový čtenář, který se bude k mým veršům vracet - i když ty řekneš, že je to ploché - budu za něho vděčná a budu pro něj psát dál...

Tím bych kausu "jak psát, aby to bylo dobře" uzavřela 

Pokud budete mít někdo pocit, že mé komentáře jsou vůči autorovi (jakémukoli) již za hranou "slušného chování zde", tak mi to prosím řekněte. Já to tak necítím a už vůbec nemyslím. Jen mám pocit, že jsem jediný zde, kdo je ochoten říct autorovi cokoli, co se mu nemusí líbit.

Milado, Tobě se omlouvám, že pod tvým dílkem řeším možná věci, které spíš patří do širší diskuse.

Milada: "já se u psaní nedřu, když "přijde myšlenka" nebo mám pocit, že něco neunesu, sednu a píšu. Proto jsou moje verše takové, jaké jsou... nejsou dokonalé, ale já prostě nejsem Puškin"

 

Tohle mi přijde trochu špatně. Jestli tomu dobře rozumím, tak zkrátka ze sebe necháváš plynout vše, co zrovna přijde a Ty máš potřebu se "vyprázdnit". Ale to pak není psaní poezie. I se psaním poezie si musí dát člověk práci, neznám nikoho, kdo by dokázal napsat něco dobrého "jen tak mimochodem". Pochopitelně ani sebeúmornější práce nemusí védst k dobrému výsledku, ale bez té práce se dobrý výsledek nedostaví určitě. Pokud máš ambice psát poezii (a tu jistě máš, protože své věci zveřejňuješ na literárním webu), tak je tvé vyjádření (výše) víc než zarážející. Ale pokud ve skutečnosti nemáš ambice tvořit poezii, ale jen se vyventilovat, ok, v pořádku, akorát pak není důvod abys cokoli zveřejňovala a dělej si zápisky do deníčku...

Vážím si každého kdo se alespoň pokouší něco tvořit (i když se mi jeho dílka nemusí líbit), podmínkou ale je, že je ochoten do svého tvoření dát maximum energie a duše, co dokáže. A ta ochota či neochota tvůrce do své tvorby tu energii a duši investovat se většinou pozná...

labyrint cest, stromořadí
růže, thůje, vzrostlé jilmy
halda suchých věnců za zdí...
zde osud krumpáč přisoudil mi 

 

ač lhostejnost mám ve svém ranku
v řasách jitřní setřu rosu
poslední než zavřu branku
beze slov, gest bez patosu
**
 

Pokud jsi, Milado, v reálu veselá holka (a já rád věřím, že jsi!), je to fain! Co se týče Erbenova Vodníka, tak za něj jsem dokonce dostal jedničku! Měli jsme ve škole vždy spojené hodiny literatury a učitelka přišla na nápad, že jednu se budeme sami snažit naučit co nejvíce veršů z Vodníka a ve druhé se můžeme přihlásit k recitaci! No, já s mírnou dopomocí dal tehdy celého! Stačilo slovo a už jsem se chytil! Míval jsem dost dobrou paměť...Navíc jsem býval dobrý v přednesu i ve čtení!

Hanele - nemáš mezery, jen špatně čteš. Kresba do Erbena... jako obrázek pro Erbenovy verše, jsem myslela  Tessa to ostatně moc hezky napsala za mně.

 

Faun - já se u psaní nedřu, když "přijde myšlenka" nebo mám pocit, že něco neunesu, sednu a píšu. Proto jsou moje verše takové, jaké jsou... nejsou dokonalé, ale já prostě nejsem Puškin

 

Shimmir - no, moje básničky jsou z 90% depresivní... ale já jsem v podstatě veselá holka  Jen mi to prostě smutně píše... Vyrostla jsem právě na tom Erbenovi a Vodníka jsem měla místo "houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy" Tak to asi hodně vysvětluje 

 

Tessa - pozorná čtenářka  Díky...

 

 

Jemináčku, já mám dnes dost! Díky za upozornění, Tess...

Četl jsem komentík od Hanelle m a automaticky převzal její čtenářskou přesmyčku, tedy záměnu OD za DO, a jako bynebylo dost na tom, ještě jsem přisoudil Erbenovi sbírku Hřbitovní kvítí a přitom jsem myslel na Kytici, kterou tu někde mám a na báseň Svatební košile, jejíž ponurá nálada mi tak nějak připomněla tu, kterou dnes disponuje Milada! A jen proto jsem tedy zmiňoval slunko venku, abych jí připomněl, že je dnes příliš krásně na tak smutné představy! Já sám jsem pro smrtelnou únavu vzdal jsem cestu k vodě a tiše zesnuv, prožil jsem sám ve snu Svatební košili v obráceném gardu! C'est la vie de l'ancien poète! 

Milí kolegové,chce to číst pozorně, to není kresba OD Erbena,ale DO Erbena (alias do sbírky jeho balad), a já osobně si to dovedu představit.

Básnička je možná delší, ale to mi nevadí, má takový lyrický ráz lidové písničky s jednoduše nastíněnými obrazy, ze kterých poetično nijak nevyčnívá, ale přesto je přítomno.

Text příjemně zachovává kontinuitu - od nečitelných jmen ze "kdysi" k novým jménům na náhrobcích - z "teď". A kostelík se hřbitůvkem jako neměnná konečná.

 

PS. Pro Shimmira: Hřbitovní kvítí napsal Neruda, když už... A Miladina báseň určitě nemá nic společného s tím, jestli venku svítí nebo nesvítí slunko...

Ahoj Milado! Ty máš teda v poslední době témata! Koukni se honem z okna! Mělo by snad i u vás být sluníčko! Jinak jsem taky netušil, že by Erben, pokud tedy myslíš básníka Karla Jaromíra, taky kreslil! Ano, dokázal slovy vykreslit i podobná témata ve sbírce Hřbitovní kvítí, ale jinak? 

Pokud jde o formální stavbu, tak tohle je první "neříkanka", kterou od Tebe čtu. Takže mám radost, že dochází k nějakému posunu. Je výrazně lepší než všechny předchozí (tedy aspoň ty, které jsem četl, ale pár jsem jich už četl :-))

Obsah neřeším. Co se týče použitého "slovního materiálu" tak je třeba začít pracovat s používanými výrazy, hledat neobvyklá spojení, hledat "šťavnatá" slova. To je to, co dělá poezii poezií...Je třeba se hodně dívat, poezie je všude kolem nás, ale je to dřina... Tedy možná umí někdo napsat poezii jen tak mimochodem, ale já se u toho vždy nadřu šíleně...