Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Osudová cesta

ač jste mi blízký
jste tak cizí
černá mi v truhle
zlato ryzí
i když by mělo
mít svůj třpyt
 
ne všechno zlato
se však třpytí
občas je prostě
těžké bytí
občas je prostě
těžké žít
 
mávnete rukou
neblázněte
našla jste cestu
tedy jděte
chtěl bych tu chvíli
zůstat sám
 
jenže ta cesta
kterou vidím
a kterou kroky
neošidí
jenže ta cesta
vede k vám
 
Léta Páně 2016, dne 21.9. věnováno autorem Milada
  
22.9.2016 | 14:48    Dota Slunská

Rytmická báseň, vskutku oněginovská, má pevný krok a křehkou duši.
21.9.2016 | 12:46    Milada

Úsměv díky, Tesso. Tvoje kladná hodnocení mě vždycky zlepší den Úsměv
21.9.2016 | 11:45    Tessa

Tohle je už druhá tvá báseň, kdy se mi při čtení vybavila Taťána z Oněgina.
Jo, líbila. Moc. A nepotřebuje ani "ňadra, pouta, závrať" a ostatní revizity z tvého předchozího textu, aby zapůsoila.
(Stejně jako cesta v nadpisu dle mého nepotřebuje ten přívlastek "osudová". Ono je to z básně cítit velice dobře i tak.)
21.9.2016 | 11:14    Milada

Jo jo... tak to občas chodí... Nechápu   Nechápu   Nechápu
21.9.2016 | 10:00    hanele m

posmutnělá.. a  zpěvná