Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
tak jako ty___
Stojím nad lomem
už jen slehlá tráva
jako chomáče nesplněných přání
chtěl nebo chtěla co na tom záleží
zase ztrácím
slova slova kde jdou?
tvé jméno ozvěnou
a pod nohama
tlení zlatého listí
tam spí už všichni čistí
a holé větve náhle nepřátelské
svírají jako černé pařáty
poslední kousek otrhaného nebe
kouzlo zmizelo
dívám se dolů 
ta hloubka přitahuje
tak jako ty
tak jako já
mám strach a přece 
co když už nikdy nebudu tolik milovat
 
Léta Páně 2016, dne 5.10. věnováno autorem Anna Marie
  
12.10.2016 | 21:13    Anna Marie

Pro Špáďa:
Ano. :) Děkuji.
12.10.2016 | 0:38    Špáďa

Láska je vždy silná, jinak se neprobudí... I naděje na ni ví být krásná.
6.10.2016 | 17:30    Anna Marie

Děkuji, rezko, potěšilo.  :)
6.10.2016 | 10:44    rezka

co když už nikdy nebudu tolik milovat
 
 
každý podzim je jiný, každé jaro je jiné , to je fakt :)
5.10.2016 | 20:40    Anna Marie

Děkuji za nakouknutí, Marcone, potěšilo, opravdu.
5.10.2016 | 20:39    Anna Marie

Děkuji, Tesso, až se mi podaří opravdu hezký záběr lomu, tak dám ven, pořád ne a ne nafotit tu krásu tak, jak bych chtěla...
5.10.2016 | 20:37    Anna Marie

Děkuji, Doremi, já mám podzim ráda, ale dneska už i sněžilo, zima to bere kalupem...
 
5.10.2016 | 16:40    Marcone

Téda, miniatura ... kdybych to napsal já, byl by to jeden z mých delších textů :-D
S kategorií se nějak peru, s textem ovšem naprosto ne. Ten je bezva. Pěkné čtení. Díky.
5.10.2016 | 16:30    Tessa

Souhlas s Doremifou. Líbí se mi to prolínání přírody a ročních období a pocitů...
5.10.2016 | 16:22    Doremifa

...nad hlavou kejhá hejno hus
je podzim
slunce zas uběhlo sto sáhů
mraky mokré jak hadr na podlahu
jen podzim smí směnit zlato
za humus
 
máš to pěkné, pěkné, Anno Marie