|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
pro tuto chvíli___
Loučíme se
ani jednomu se nechce ukončit hovor
hlas hladí
hlas zradil
pro tuto chvíli
jsme sami dva na puntíku planety země
a nic se nás netýká
slova jako by snem plynou pořád jinam
a zanechávají po sobě propletené stopy jezevčíků
ještě neví
příliš spoléháme na mlčení lesa
nevšimli jsme si jak těsně nás obemkl
tak nějak po psím
říkáš nedívej se tak nebo už nikdy neodejdu
a vítr příliš rychle roznáší semínka nadějí
než domluvíme klíčí
a řvou do světa
tu svou zaručenou zprávu
podanou na nových listech dne
už ve všech soudních síních
ortel vinni
tím co ještě nevíme
Léta Páně 2016, dne 25.10. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
Mne už to ani neřekvapuje, protože mi vrtalo hlavou to samé, dívala jsem se do poradny Hříchy pro šíleného korektora a asi jsem zešílela také... :)
Děkuji moc, máš lepší cit pro jazyk...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A ještě si dovolím exemplární jazýčkovou poradnu ke zřejmě jinak zamýšlenému — a tudíž nechtěnému — použití obtížného a zrovna zde zrádného ”jakoby / jako by“. Tvoje ”jako by“ předurčilo textu význam:
”Slova jako kdyby plynula snem…“. (Případně i ”Slova, jako kdybychom snili, plynou…“, což vzhledem k absenci větné interpukce nelze odmítnout.) ///
Při použití ”jakoby“ má pak text následující význam:
“Slova plynou jakoby snem…“, tj. ”jakoby“ se vztahuje ke snu, což byl asi i záměr autora. /// Omlouvám se za školení, ale nejlepší příklady plodí vždy sám život a nebo praxe.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Některé hovory by měl utnout operátor, a to i dříve než po hodině.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Lajko, ta odezva je opravdu krásná, mi se k té básni také moc líbí, hezky jsi to podal. Přeji hezký den... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro JC senior: Děkuji za odezvu a tu krásnou báseň, mám z ní velikou radost, opravdu.
Celý život je o nadějích a těšení se na něco a pořád dokola...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Anna Marie s Jiřím ste vytvorili krásny duet ,čo dodať?  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jen kličte, kličte semínka nadějí
v mlčení lesa, za nímž se otáčím
za zprávou spletenou, stopy když vládnou jí
a klíče zvoní trnem bodláčím
važte se slova, važte se do stohu
když nové listy jen zalekly se dne
pak ortel cizí nezažehne oblohu
odejít či zůstat? kroky záhadné
v obemknutí, co stěží se nás dotýká
v síni vin, po psím kde si stelem
a bez patosu, jím vládne antika
jde loučení. před, či za ortelem?
*
|
|
|
|
