LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

němá___

Dnes ji ztratil
byli les a hráli si na honěnou
s větrem a její píšťalkou
jen tou pískal
deset mechů
deset vzdechů utíká
on byl najednou potok
a hnal ji vlnou přes kameny
padala nahoru
a pak byla vrba
náhle němá
kdysi dívka teď už žena
a z píšťalky vzdech
v tisíci kmenech zní
touha je prokletím
vzlíná
komínem jako kouře dech
jako tichá meluzína

Léta Páně 2016, dne 28.10. věnováno autorem Anna Marie

Kategorie: Poezie miniatura


	3.11.2016 \| 20:38 Anna Marie

			Děkuji. :)

	1.11.2016 \| 20:48 livebet

			tahle Tvoje báseň je "němá" a o to víc říká a zní

	29.10.2016 \| 22:42 Anna Marie

			Děkuji, mi stačí, když Tě vidím... :)

	29.10.2016 \| 21:20 hanele m

			já nějak nevím, co dodat - ale u sousedů jsem si ju uložila

	29.10.2016 \| 17:41 Anna Marie

			pro Špáďu: Děkuji moc, vážím si toho.

	29.10.2016 \| 17:39 Anna Marie

			Děkuji za krásnou veršovanou báseň, ukládám si je, pro mne je to radost, někdy nestačím koukat... :)

	29.10.2016 \| 11:11 Špáďa

			Něžná a trochu do smuténkova. A přitom krásně rozdmýchává fantazii čtenářů.

	29.10.2016 \| 8:10 JC senior

			dívka - žena že stala se vrbou v rozpuštěných vlasech symbol smutku němý potok vlně na zapřenou deset vzdechů zapnul na živůtku les rozplakal se na píšťalu a kámen padat náhle neměl čím dal kouř barvu tomu recitalu kmenu touhy tichých meluzín *