Jak se člověk chtěl odpoutat od všeho tím, že se nechal svázat. 


vídám tě mezi hodinami 
jak sleduješ má vzdalující se slova 
"nikdy se odsud nedostanu 
narodím se znovu sám v sobě a budu potulující se poutník 
ve svém vlastním vesmíru" 
relaxuj 
ale zůstávej častěji na zemi 

světlo na konci tunelu možná není konec útrap 
ale jejich začátek 
naděje bývá ruka která 
krmí bezmoc masem optimistů 
a ovocem snílků 

prázdná místa 
nikdy nezmizí z tohoto světa 
ale svět se nezastavil 
jen osiřel a byl zanechán na pospas všem 
rokům beznaděje 
které se vpily do kůže 
a už v tobě zůstávají 

jsi oheň 
který sám sebe spoutal tak 
aby jen hřál a nepálil 

ale 

když matka přivádí na svět dítě 
dává mu se životem i smrt