LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Touhy a vzpomínky

Princezna nejsem, i když bych tak ráda
nosila hvězdu na čele
Život ti často nastavuje záda
či jiné místo na těle

Vzpomínky bolí, to vím zcela jistě
vzpomínky vyvolávaj strach
Často si sednou, sedí na tom místě,
kde srdce bije na poplach

Bláhová lásko, neosvětlím tmoucí
ta místa, která zšeřela
Navenek němá, i když uvnitř řvoucí…

… tohle jsem vážně nechtěla

Léta Páně 2017, dne 4.1. věnováno autorem Milada

Kategorie: Poezie vázaná


	31.3.2017 \| 12:08 Milada

			hanele m - ta místa nejsou tmoucí... tmoucí je vše, co nám nedovolí vidět tak, jak bychom vidět chtěli... nebo měli. A ta místa? Ta prostě zšeřela... JC - myslivec je dobrý. Můj bratr byl hajný... a já se vždycky chtěla přivdat do hájovny krizekkk - ano, to bude ono. Já vlastně nikdy nekřičím. Ale některé mé veršovánky přesto - nebo možná právě proto - přímo řvou... Špáďa - dokud máme vzpomínky... jsme... Tak to tedy vidím já. j@newe - Ano. Známe to všichni. A vyrovnáváme se s tím každý po svém... Všem děkuji za návštěvu mých prací.

	30.3.2017 \| 23:26 j@newe

			Navenek němá, i když uvnitř řvoucí... známe

	12.1.2017 \| 0:12 Špáďa

			Vzpomínky — vydatný zdroj světla.

	4.1.2017 \| 21:57 JC senior

			nejsem princ, jen mezi řádky vstoupit chtěl bych do pohádky a nejsem Honza plný sil ten s drakem rád zápasil jen myslivec jsem vysloužilý co spatřit chtěl by tančit víly

	4.1.2017 \| 20:33 hanele m

			první a (hlavně díky) poslední mě hodily k Cimrmanům (okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí..) - pardon, al přemohlo mě to tu ale ta prostřední mi k té první sedla, než jsem narazila na tmoucí ta místa..