Na cestě z Číny na Jávu,
čajírna – přítel z alkavu,
do tlumených světel hází očka,
prý kdo si počká ten se dočká.

On jako splávek, ona třpytka,
lapají vášeň v jemná sítka,
srkají z čaje chutě dálek,
svlečené vůně do nedbalek.

V tajemném koutě noc je mladá,
soumrak jim sladí marmeláda.

Až vzbudí je slunce povídálek,
v křesavém jitru horký šálek,
naladí den na správnou notu
pro další snění na hausbótu.