avizo

Díky všem za odezvu!

Indigo, díky, asi je zoufalá sama o sobě, spíš jsem při tom myslela na to, jak západní svět zoufale protlačuje romantický způsob nahlížení na svět, vztahy mezi lidmi, iluzi štěstí, a ukazuje ho jako ten hlavní správný, zatímco ten východní vidí romantiku jako dýku, kterou si do sebe člověk vráží a činí tak slepě a sám. A na konci...když dojdou slova... Tvá představivost si nahledá, já vím a jsem ráda.

Zajímá stavba i nadstavba.
A spíš než obsah vnímám právě jen slova (písmenka) a to jen někde. Jináč spojení zoufalá romantika mě spíš rozčílila (a to je asi o mně), páč si myslim, že každá romantika je zoufalá a navíc mi to nekoresponduje s tou zámlkou na konci.

Naproti tomu to jedno poslední slovíčko asociovalo vzpomínky na mého otce.Vždycky se barvitě a ohnivě rozpovídal, všichni žasli nad jeho vypravěčským uměním, nehnutě naslouchali. A pak najednou ticho.Před rozuzlením příběhu vždycky usnul.Naštěstí měl tu schopnost, když jsme ho vzbudili, pokračovat, kde předtím skončil.
Takže já Ti děkuji za to poslední slovo.:)

A já se modlím jen, Bože i Nebože,
časem se tento jev přenese do lože...!

Většina myšlenek bývá nedokončených, .... záměrně, z nedbalosti, z neznalosti nebo z "provokace"....
Zvláště myšlenek z velkých slov. Dobře provokující dílo!

...a tak si budu domýšlet nevyřčené...

Hrátky se slovy i slovíčky Ti jdou moc dobře.

Spíš nápověď než výpověď, ať má čtenář o čem přemýšlet. Třeba o tom, co časem zbude z velkých slov.