Odestát holý listopad,
skrz kalené sklíčko nedolhát
ni obrys přivřeného víčka.

Mám se ptát?
K čemu má modlitbička.

Malátně těsně sklíženi
v bezpečné soukmení
jako dva kousky omšelého dřeva

v rozetnutém závětří.

Komu blíž slza na tváři,
odříkavý modláři?

Jsem jiná jinak,
než ty jsi jiný,

kam s něhou, jíž listy proprší
v divadle dvou těl

v podvrší?

Z doteků zbyly rozsypány
jen vějířky slibů
pod jinany.