Je vteřina všehocítění
zmizelá z ostřížího dohledu,
vteřina pozdní,
vlhká a lakrimosní.

Dolores,
nečinná v děních
na tváři smutků
shromážděných.

Dolores nevyrušená.

Je osminou nádechu
mezi kuklou a motýlem,
na žebroví listu žitím otylém,
je ta, jež láme stonky tíhou květů.

Co jsme to udělali světu?

Každou neděli křižovatkou mezi baobaby,
zrakový aparát času víc než slabý,
Kadmovo srdce na břiše
kolíbá

a ve foxtrotu
chce zapomenout na umělou hmotu,
chce otančit chmur epopeje,
ukrývat oči do orseje,

Dolores všudypřítomná,
domptér světa múz,
Dolores nesmlouvavá,
Dolores tyrannus.