Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Přijď

Tma se protlačila zamčenými dveřmi
kroky měkké jako peřiny
uvidíš skrz ni za obsáhlost věř mi
a našíř rozepnou se vteřiny

šel bys do končin a ještě o kus dál
tam kde by pramen vlasů rozvolněně vlál
a svět by neměl uhnout kam
a svět by nebyl kam

/řekni mi kolik se ti zdám?/

už vím že nechtě lze i celé roky chtít
čalounit propasti v rokytí
vysmolovat nitra korábů
v přívalech vzteklých neodbytných vln

/ještě jsi přítomnosti pln?/
snídáme dorádu

a vítr tvoji stopu sije
do karmínu opuncie
trochu ba ano a trochu ba ne
ohybám zvolna nohy za příď

jsou jako moře rozhoupané
do končin a ještě o kus dál si mlčím

„zas přijď“

 
Léta Páně 2017, dne 18.3. věnováno autorem Dota Slunská
  
21.2.2018 | 18:41    Špáďa

Do básní tvých vždy chodím rád.
Nasávat radost, duši hřát,
otvírat ústa, jak víš si hrát.
22.3.2017 | 17:17    Dota Slunská

Díky všem za zanechaná slova.
20.3.2017 | 10:59    lajko

Od prvého verša som bol uchvátený krásna báseñ Dota
20.3.2017 | 8:00    Anna Marie

tahle by se mi zdála celou noc, pluje si jak křehká loďka na vlnách...
19.3.2017 | 7:21    básněnka

Kdyby mi někdo řekl takhle Přijď, byla bych nejmíň v sedmém nebi...krása slov i duše...děkuji Dotěnko
18.3.2017 | 21:13    Lili

nádhera...
18.3.2017 | 20:41    JC senior

kam je svět a kam až je ten náš
vlajících vlasů rozvolněných žen
koráb, co vždy znovu rozhoupáš,
přicházíš trochu tiše, neviděn
**