LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Obloha amforou se klene...

Jako už klepe na dveře,

slovíčka jak hadci se kroutí,

mnohé srdce se otevře,

zas do něj můžeš nahlédnouti...

Obloha amforou se klene,
v sváteční čerň se odívá,
hvězdičky dávají si bene,
naděje v srdcích ožívá.

Měsíc rozmlouvá s Večernicí,
šeptá jí něžná vyznání,
ve verších, s ustříbřelou lící,
ona se touze nebrání...

A než se nové slunko vzbudí,
povstane z růží svítání,
Jitřenka, s rozechvělou hrudí,
slíbí Lásku do skonání.

Ti dva již věčně budou spolu,
milenců věčných krásný pár,
podléhat budou sladkobolu
i užívat si vášně žár...
*************************
A člověk bláhově se zasní:
"Proč já jsem zde a Ona tam
ukrývám cit jen ve své básni,
ač srdce jen Jí plné mám?

Budeme opět někdy spolu,
druh druhu sobě věrni zas,
shlédnou hvězdičky na nás dolů
s úsměvem, rozkvete náš čas?"

Tak dál mám srdce plné něhy
(na tu já slyším velmi rád!)
opět v něm roztávají sněhy,
bláznivé verše zkouším psát.

Povadlá touha v srdci vzkvétá,
člověk zas na chvilku je mlád,
vzpomíná si na krásná léta,
kdy lásku dával, směl i brát...

Léta Páně 2017, dne 19.3. věnováno autorem Shimmir

Kategorie: Poezie vázaná


	6.4.2017 \| 13:52 Diana

			Jak mile nostalgické! Také jsem si zavzpomínala. Díky za tu pěknou chvíli s tvými verši :-)

	20.3.2017 \| 22:16 Shimmir

			Yes, I do it! Like the woodpecker...

	20.3.2017 \| 17:41 Shimmir

			Maybe you are right...

	19.3.2017 \| 19:51 Shimmir

			Nejen jaro mi bylo inspirací, milá půloktávo! Já tohle vlastně vystřihl v trochu jiné podobě do komentíku k jedné hezké básni, když mne o to vlastně autorka požádala.

	19.3.2017 \| 16:11 Doremifa

			...hm, tahle je zas uvzdychaná...já to polknu, ale moc se do téhle poezie nehrnu i když chápu, že jaro je mocnou inspirací