Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
0081
hm hm hm
bla bla řekl jsem a ty jsi tomu věřila 
sama jsi mi dala náboj a určila směr 
jen jsem měl vědět že být závislý na tvém úsměvu 
mi nezůstane napořád 
ale možná jsme si nemuseli říkat že spolu vše zvládneme 
protože jsme se nepřekonali 
a trčíme oba v kaluži až po pás 
až pominou deště vzpomeneme si na sebe 
ale zatím ještě prší a ty jsi stále někdo 
koho chci nenávidět a koho nechci mít rád 

řekla jsi že už můžeme jít každý svou cestou 
a zaklapla jsi pouta na mém zápěstí
Léta Páně 2017, dne 31.3. věnováno autorem Radim V.
  
2.4.2017 | 19:59    livebet

hm, přečel jsem vícekrát... a žádnou poezii v tom nevidím. Pro mě to ani ten závěr nezachránil.
1.4.2017 | 23:12    hanele m

někdy čím kratší, tím lepší - vodítko, cesta, loučení, básnička.. a konce ti fakt - většinou - jdou, to víme  Pohoda
1.4.2017 | 19:32    Dota Slunská

Taková uroborovská, že? Čím nahradit přeťatej úsměv? Je tolik možností...jen kdyby to člověk dokázal. 
 
1.4.2017 | 19:24    Anna Marie

u Tvých básní se mi vždycky nejvíc líbí konce, asi, že mi něco připomínají...
1.4.2017 | 14:58    Tessa

Hm, hm - realita života, v níž se časem stále víc rozevírají nůžky mezi tím, co říkáme, a tím, co děláme. I tak se dobré vědět, že deště pominou. Teď jen zbývá se do té doby neutopit ve vlastní kaluži.