pára a upárané oči už jsem četl včera kdesi včera.
Jinak slovní hříčky, proč ne.

příjemné letohrátky

Dámy, díky, vřele!

A Špáďo, tobě též, nad tvými nápady jsem se tu nachlámala. :))

Indigo napsala:A věz, že
O!, vře, Teno!
O!, vře, Teno!
I vře Nela Ingo! (V ogni ale neřvi!)
Ať už z vřetena vře Tena
a z almar ta Marta
anebo ať
U! Veme neteř vřetenem Evu
či
Á! Veme neteř vřetenem Eva!

No a já abych teď z toho udělal jedině už palindrom, jinak sem nemusím už ani nic psát... Že poezie téměř zmizí, je nasnadě...

Ale nejprve musím říci, že mě ty verše tak nádherně rozehřály, že by se o mne nebe i s hvězdami mohlo nejen dostat do varu, ale přímo rozpálit a rozežnout!

Hříčky tak nádherně skloubené s poetikou, že než napíšu nějaký neprofláknutý a neotřelý palindrom, budu mít oči upárané rána svítáním...

Jó, a rovněž smysluplné použití slovesa vřít  v trpném rodě...!  Má úcta!

Kámo, Dan se ze sna domák':
   Nebe vřeno, neřve Ben...

          I mezi Zemí...
         ...u pár drápů...
...otevřeno je. Ej, o, neřve to?

             Česá seč,
         ucho rty trochu.

O, ne! Řve to!    Otevřeno!!!

je o tebe otevřeno
o vřeteno z nebe k zemi
z očí upáráných vřeno
o vřeteno
o vřeteno

jsem si nemohla upřít..na nástroj řečený Ř taky nezabřňkat.Bezva hračka.

a já si zase jen tak trochu zpívám...

mně to zní hezky.. a hravě

jako první spojení mne napadlo "taková poetická špáďovština". Tedy slovní hříčky zapojené do melancholických a houpavě zpomalených veršů. Líbí se mi ty samotné myšlenky osvobozené od své formy, třeba že nebe třepí se, upárané oči je zvláštní spojení, které má v sobě trochu naturalistického a trochu takové oslabené únavy. Celkově mi to tedy nepatrně přijde nelibozvučně a na první pohled jakoby "neutrální", kdy ty obrazy začnou vystupovat, až když se na ně čtenář sám sebe zeptá.