Podvečer zlatomodré kroužkování nasák´
na terasách
v Krumlově
světlo prublo věk
však pořád bylo staré
nedoletí čerstvé
...
šeř své lampy
řeka z nich saje jako vampýr

Vikýř tvého podkroví modral jako slíva
za střízliva
kolik toho skrývá?
Obraz je nástin pastí
ze slívy rám střechy rozkvet´
v broskve
klidněs mi máchnul tužkou do mysli
napnutě čekám
jsem pravá nebo padělek?
a u vrat dvora krčili se andělé
docela bezhlasně
no vážně vlezli do básně!
sbíhaly se jim sliny
na Pavlovu
...
slovům
hlas nevysvětlíš
ten tvůj má barvu rozkrývání řek
jsi archeolog střech
a v předvánočním tichu
jsme vrstvy rozčeřených hladin
na diptychu